Black Hills: Šlágr Amerického středozápadu

Jízda po dálnici č. 90 dokáže otrávit i sebeotrlejšího šoféra. Za podstatnější zábavu lze považovat sledování ustavičně unikajícího horizontu, případně očekávání vzácné zatáčky. Tu a tam se v prérii zvedne oblak prachu, patrně vinou větrných vírů než lidské činnosti.
Black Hills
Jihozápadní růžek státu s legendárním pohořím Black Hills a národním parkem Badlands
Zdroj: Navin75

Právě tady – doslova uprostřed ničeho jménem Wall – zakoupil v roce 1931 Ted Hustead dragstór. Farmáři z okolí jej měli za pitomce, jiní za sebevraha. Nebýt manželky, pošla by rodina hlady a žízní. To ona začala vítat zakazníky vodou plnou ledu. Zdarma! Prudké dakotské sluníčko se pak samo staralo o přísun vyprahlých zákazníků. Pohádka? Nikoli. Obchodní impérium Teda Husteada vzkvétá a reklamní trik – Free Ice Water plus šálek káfy za pět centů funguje dodnes. Zasloužil by kapitolu minimálně v učebnicích dakotského marketingu, vždyť v létě se tady staví i 15 tisíc zákazníků za den.

To v nálevně Cactus Cafe na hlavní třídě Wallu si běží čas po svém. Sem míří po setmění otřískané fordky a v nich praví dakotští kovbojové hrubých mravů, ale otevřených srdcí. Se sklenkou whisky pak prohánějí koule po biliarových stolech a sem tam si vjedou do vlasů u partičky karet. Někdy se tady zastaví i podivnější chlapíci. V přítmí opuštěných boxů spřádají tiše plány a brzy ráno vyrážejí s narychlo nabitými základy paleontologie do nedaleké rezervace Badlands na lov vzácných fosílií.

Siúxové téhle krajině strhující krásy, kde vyžehlená prérie náhle padá o desítky metrů níže, říkali Zlá země, nebo také „srdce všeho, co je“. Kdysi v dávnověku zde bývalo mělké moře. Později, když ustoupilo, rozřezaly potoky měkké dno v pestrobarevné útvary nepřeberných tvarů. Pro vědce jsou sedimenty plné zkamenělin oknem k tajemství života v minulosti, pro lovce zdrojem tučných zisků. Před zraky ochránců parku coby turisté mapují vzácné fosílie a kapesními satelitními systémy GPS určují jejich přesné souřadnice. O mnoho týdnů později je pod rouškou noci vyzvednou překupníci a výhodně zpeněží.

Smutný konec pyšného národa

V nepřehledných zákoutích národního parku a jeho okolí se vzájemně protínají hranice předvídatelné civilizace a autentické reality amerického středozápadu. Kupříkladu osada Scenic rozhodně nepraská pod náporem autobusů s Japonci všeobecně považovanými za turistické kobylky. Po svém tu přežívá hrstka rančerů, kteří zde kšeftují s koňmi a indiánskými artefakty, jež výhodně skupují v rezervaci. Místní lokál zdobí lebky mrtvých zvířat a cedule na štítě hlásá: „Indiánům vstup povolen“. Pochází sice z roku 1906, být ale Siúxem, vyložil bych si tento akt tolerance i dnes po svém…

Ostatně pohoří Black Hills, které se jako mohutný ostrov zvedá z úplné roviny jen pár kilometrů od Badlands, je se Siúxi spjato poutem nejtěsnějším. Tihle obratní jezdci a lstiví válečníci kontrolovali v 18. století větší část Velkých plání – území veliké asi jako Francie a Německo dohromady. Pletichy Washingtonu je brzy připravily o vše – s výjimkou Black Hills. Když vojenská expedice G. A. Custera objevila v Black Hills v roce 1870 zlato, osud Siúxů se zpečetil i zde. Nedokázali odolat nájezdu desítek tisíc zlatokopů vydatně podporovaných pravidelnou armádou. Skvělý stratég a náčelník oglalských Siúxů Bláznivý kůň sice ve slavné bitvě u Little Bighorn v Montaně v létě 1876 zdecimoval Custerovu kavalerii, pád posledního z velkých indiánských národů však odvrátit nemohl. S „věčně“ nespokojenými Siúxemi definitivně skoncovala armáda v roce 1890 u Wounded Knee jižně od Badlands. Vojáci zde zmasakrovali tři sta mužů, žen a dětí – nutno říci, že krvavou řež indiáni sami zčásti vyprovokovali. Pamětní cedule incidentu je dnes prostřílena kulkami a doplněna textem: „Nic Indiánům nedávejte, prodávají drogy“ – patrně jde o výron nespokojenosti nad vysokými subvencemi, které do indiánských rezervací plynou každým rokem ze státního rozpočtu.Dílčí náhrady za ztracená území se Siúxové dočkali v roce 1980, kdy jim Nejvyšší soud přiznal kompenzaci ve výši 105 milionů dolarů.

Původní velikost a slávu kmene má demonstrovat monumentální socha náčelníka Bláznivého koně. Vytesáná do skály se pne k nebi deset kilometrů severně od městečka Custer. Zatím je z ní vidět jen hlava, ale je tak veliká, že jen do její tváře se vejde celé sousoší amerických prezidentů v nedalekém Mount Rushmore. Stavbu započal v roce 1948 bostonský sochař Korczak Ziolkowski na požádání siúského náčelníka Stojícího medvěda. Ziolkowski zemřel, v práci však pokračuje jeho rodina. Při dosavadním tempu bude trvat dalších 50 let, než bude tento velkolepý pomník dostavěn. Potom však velikostí překoná i egyptské pyramidy.

Prezidenti ve skále a bizoní dieta

Tady v samém srdci Black Hills vede i legendární horská silnička Needles Highway. Šoféři na ní mívají obavy, aby v úzkých soutěskách neodřeli vůz. Soustavou spirálových mostů a tunelů proražených do skály zvolna silnice klesá k „oltáři americké demokracie“ – tvářím prezidentů George Washingtona, Thomase Jeffersona, Abrahama Lincolna a Theodora Roosevelta vytesaným do žulového bloku Mount Rushmore. Mezi Američany symbolizuje sousoší svobodného ducha mladého národa. Jenže v očích cizince zanechává spíše dojem ohromného nevkusu a vyčpělých gest, která Středoevropané dobře znají z éry sovětského budovatelství a aktivismu.

Mnohem přínosnější zážitek slibuje kupříkladu chráněná oblast Custer s patnácti stovkami bizonů. Více jich v rukou státu žije v Národním parku Yellowstone a v severních teritoriích Kanady. Lépe je na tom jen mediální magnát Ted Turner, na jehož rančích v Montaně a Novém Mexiku se prohání dohromady 27 tisíc kusů.

Při setkání s obrovitými zvířaty trochu zamrazí, bizoni bezstarostně přecházejí přes cestu, blokují průjezd a doslova se otírají o boky vozu. Někteří samci váží kolem tuny, a když se rozhněvají, vyvinou rychlost až 50 km za hodinu. V USA nyní žije kolem 120 tisíc bizonů. Tedy pouhý zlomek z původních sta milionů, které se proháněly po Velkých pláních počátkem 19. století. Do roku 1900 se podařilo lovcům pobít většinu zvířat, takže jich zbylo méně než 100! Některé – v USA poněkud nepopulární – výzkumy dokazují, že Indiáni, pro něž bylo bizoní maso klíčovým článkem potravinového řetězce, zabíjeli bizony rovněž ve velkém a nikoli jen pro vlastní potřebu, jak se s oblibou tvrdí. Koneckonců, bizoní maso se chutí vyrovná hovězímu a je daleko méně tučné. Právě proto se čím dál častěji prosazuje na jídelníčky restaurací a na pulty řeznictví.

Divoký západ žije

Městečka Lead a Deadwood na severu Black Hills jsou toho živým důkazem. Obě mají jedno společné – vyrostly v překotném víru zlaté horečky doslova přes noc. Tahle místa platila ve své době za ztělesnění hříchu a násilí a přitahovala ta nejodpornější individua z celé země. Ostatně, doplatil na to i tak vyhlášený pistolník jako Divoký Bill Hickok, který tu v lokále Old Style Saloon zhynul bídnou smrtí z pistole mladého darmošlapa Jacka McCalla. Ten ho prostě střelil ho do zad.

Zatímco v Leadu se těží dodnes, zlaté žíly Deadwoodu dávno vyschly. Místo toho se změnil v cinkající skanzen zábavy, kasin a barů. Kupříkladu zdejší herna Midnight patří bratřím Costnerových. Slavnější Kevin se ve filmu Tanec s vlky postaral o zviditelnění jihodakotských prérií. Škoda, že tahle absurdní a ničím nepodložená pohádka o zlých běloších a hodných indiánech měla s historickými reáliemi Black Hills pranic společného.

TIP

Zcela na jihu Black Hills v provinčním městečku Hot Springs nalezneme špičkové muzeum Mammoth Site s největším nalezištěm mamutích koster na světě. Kolem pravěkého napajedla tu vědci objevili nejméně 40 zachovalých koster. Pod střechou muzea můžeme v reálném čase sledovat mravenčí práci šikovných archeologů a zároveň si vyslechnout poutavý příběh jak se tahle mohutná zvířata utopila v mělkém jezírku nasyceném oxydem uhličitým.

Informace o Black Hills

Kde bydlet v Black Hills a okolí

Motely: Microtel Inn & Suites, 1740 Rapp St, Rapid City, tel: 888-591-3255, Hwy90/Exit59, Econolodge, 625 E Disk Dr, Rapid City, tel: 605-342-6400, Hwy90/Exit59, Chief Motel, 120 Mt Rushmore Road, Custer, tel: 605-673-2318, Custer Motel, 932 Mt. Rushmore Rd., Custer, tel: 605-673-3003
Kempy: KOA kempy v Deadwoodu, Mt Rushmore (8 km západně od soch, silnice č. 244), Hot Springs, Rapid City; v Custer State Park je sedm kempů v rozmezí $10 až $13

NP Badlands
www.nps.gov/badl, vstupné: $10/vůz, kemp: Cedar Pass Camp, cena: $10/stan, Sage Creek Camp, cena: zdarma, ale bez vody

NP Wind Caves
www.nps.gov/wica, Visitor Center – denně: léto 8-18, zima 8-16:30 hod, vstupné: zdarma, túry do podzemí: $6-20, kemp: Elk Mountain Camp, cena: $10/stan)

Hot Springs
Mammoth Site – naleziště mamutů, vstupné: $6,5

Mount Rushmore
www.nps.gov/moru, vstupné: zdarma

Autor: redakce Ne, 04/13/2008 - 00:00

Zájezdy do této oblasti

Velká cesta velkou zemí

Napříč USA aneb od Pacifiku k Atlantiku

již od
83 990,-