Seattle: město s vůní kávy a deště

Města: 
Temný a skličující grunge je druhou tváří měta, které si buduje image technologického ráje. Největší aglomerace amerického státu Washington už dávno není jen synonymem špatného počasí a dodavatele pracovní síly pro obří výrobní hangáry Boeingu. Ačkoli – prší tady opravdu hodně. A ty letouny? Dlouhá desetiletí uznávaný chlebodárce zvedl v roce 2001 kotvy a odstěhoval se do Chicaga. Před dvaceti lety by to byla katastrofa, teď jeho odchod Seattle snadno přečkal. Jsou tu jiní, mezi nimi třeba Bill Gates a třicet tisíc zaměstnanců jeho firmy Microsoft a další se tlačí ve frontě. Seattle, město s puncem mládí, dobré muziky a svěžího životního stylu, si v žebříčku amerických měst vede znamenitě.
Seattle
Město s vůní kávy a deště
Zdroj: David Herrera

Ze zlata a letadel

Na místě dnešního Seattlu stála v roce 1853 jen malá pila Alki Point. Živila nepočetnou skupinu kolonistů , kteří profitovali z ohromných zdrojů kvalitního dřeva a také z výměnného obchodu s domorodými indiány Shuamishi. Jejich náčelníkovi Sealthovi vděčí ostatně Seattle za své jméno. Prakticky bezvýznamná osada rostla zvolna, nikdo se zrovna netlačil do bohem opuštěné divočiny, která mohla jen stěží konkurovat třpytu San Franciska a plodným údolím slunné Kalifornie. Nehledě na déšť a permanentní mrholení, které hlavně v zimě dokáže otrávit i kovaného Angličana.

Dalších 40 let se o výraznější příliv nových obyvatel starali převážně Číňané, kteří sem táhli kvůli stavbě železnice. Výtečně se osvědčili, jednak kvůli nasazení, spolehlivosti, hlavně byli ale ochotní pracovat za zlomek běžné mzdy.

Ospalá, frustrující realita Seattlu skončila 17. července 1897. Novou, omračující éru města si vzala na svědomí kolesa parníků Excelsior a Portland, která dotlačila plavidla z aljašského Skagway k molům seattlského přístavu. Za běžných okolností bezvýznamná událost, nebýt toho, že parníky vezly na palubě tři tuny zlata a jejich narychlo zbohatlé majitele. To bylo něco! V té době měli Američané (a nejen oni) se zlatými horečkami bohaté zkušenosti, dlouho proto nelenili. Pohádkové nálezy na řece Klondike rozpoutaly lidské dostihy. Každý chtěl být u toho. Dokonce i starosta Seattlu W. D. Wood se přes noc vypařil, s ním téměř všichni státní zaměstnanci včetně strážníků a požárníků, takže Seattlu hrozil kolaps. Všichno spěchali na sever za zlatou bonanzou.

Nic lepšího nemohlo Seattle potkat. Během dvou let prošlo branami města přes sto tisíc lidí a Seattle patřičně tloustnul. Za pouhých deset let znásobil populaci ze 37 tisíc na neuvěřitelných 237 tisíc lidí. Raketový růst pokračoval s příchodem letecké společnosti Boeing, která se hlavně v době druhé světové války starala o příjmy a živobytí většiny obyvatel. Ještě na konci 60. let zaměstnával Boeing každého pátého praceschopného Seattlana.

Na kávičku, na rybičku…

Onen zlatokopecký původ města je nejlépe hmatatelný ve čtvrti Pioneer Square. Tahle historická osa města byla dříve považovaná za místo pro otrlé, kde ke slušnějším návštěvníkům počítali námořníky, žebráky a prostitutky. Domy z rudých pálených cihel nejsou původní, ty lehly popelem při velkém požáru v roce 1889. Nové stojí vlastně na jejich sřechách, o čemž se lze snadno přesvědčit (pochopitelně za úplatu) výpravou do podzemních katakomb. K dalším, v mnoha ohledech ještě inspirativnějším přednostem téhle oblasti, patří neobyčejná koncentrace galerií, putyk, knihkupectví a hlavně kaváren. Pak ani nepřekvapí, že v Seattlu byla založena a stále tu sídlí firma Starbucks vlastnící známý řetězec kaváren. Nutno říci, že Seattlu se úspěšně daří bořit skoro neotřesitelnou pravdu – totiž, že káva v Americe nemusí vždy chutnat jako břečka z chlejva.

Zato kulinářům Seattle své kvality dokazovat nemusí. Přístav, pověstná marína číslo 59 – takhle to tady mají označené – je opentlována nespočtem restaurací a jídelen umístěných mezi přístavními doky a moly a nabízejících veškerou známou i stěží představitelnou mořskou havěť. Přístavní chodník je propojen s třípatrovým tržištěm Pike Place Market, který je bez přestávky nejdéle fungujícím trhem ve Spojených státech. Rekordy v USA letí. Nějaké to – byť sebepitomější NEJ – se zaručeně najde i v nejzapadlejší vesnici jižní Arizony. Tento marketingový tah na turisty si Američané osvojili vemi dobře. Hlavně ráno o víkendech se zeleninové a rybí pulty Pike Place promění v pestrobarevné divadlo ukřičených prodavačů. Je zde tak těsno a živo, že turista neznalý poměrů snadno ztratí přehled a uvízne ve stánkovém bludišti déle než by si přál.

Gates versus Cobain

Seattle je docela drahé město. Ne tak jako třeba New York nebo San Francisco, ale dost na to, aby člověka trklo, že srovnatelný dům tady stojí o polovinu více než kupříkladu ve Phoenixu. I tak jsou lidé ochotní platit, neboť investice jim může zajistit bezstarostnou budoucnost. Dnešní Seattle je totiž minimálně tak dobrou adresou jako Palo Alto, Santa Clara nebo Cupertino – nezajímavá unifikovaná městečka jižně od kalifornského Oaklandu, která však leží ve virtuální oblasti Křemíkového údolí – světově proslulém inkubátoru špičkových technologií. Podobnou tvář vtiskl Seattlu miliardář Bill Gates, když na předměstí Redmond umístil hlavní stan Microsoftu. A také nová éra internetového věku zde má důstojného zástupce: je jím průkopník internetového byznysu společnost Amazon.com. Být u toho, být IN – tak by se dalo shrnout moto mnoha z 35 tisíc studentů Washingtonské univerzity.

Temný, hluboký a skličující rockový styl grunge je druhou tváří Seattlu. Řada mladých lidí možná jinou vůbec nezná. Grunge znamená pro Seattle totéž, co blues pro Chicago – je stylem, pro který stojí za to žít. “Je hutnější než latté a tmavší než espreso,” říká o grunge znalec americké hudby a autor knihy Music USA Richie Unterberger. Srdce grunge bilo až donedávna ve čtvrti Belltown tvořené několika bloky domů na ulici 2nd Avenue. V Belltownu přišly na svět tak znamenité kapely jako Pearl Jam, Mudhoney nebo Soundgarden a především Nirvana se zbožňovaným Kurtem Cobainem. Belltown své pozice vyklidil před několika lety, hudební kluby uvolnily místo prodejnám s deskami a bohémským kavárnám. Z té šťastné éry tady zůstal alespoň klub Crocodile Café – prý s vůbev nejlepším rockem ve městě. Muzice se v Seattlu dařilo i před Nirvánou. Vždyť se tady narodil kytarový fenomén Jimi Hendrix a za druhý domov považovali Seattle jazzoví velikáni Quincy Jones a Ray Charles.

Ostatně nikoli náhodou stojí v Seattlu velkolepá budova – jakési muzeum hudby Experience Music Project. Stavbu z barevných ocelových plátů vyprojektoval architekt Frank Gehry, z jehož díly pochází také Tančící dům v Praze, a zaplatil spolumajitel společnosti Microsoft Paul Allen, hudební nadšenec a obdivovatel Hendrixe. Kdyby někdo z množství použité oceli vyrobil kytarovou strunu, byla by 2,5 milionu kilometrů dlouhá. Znamenitě zachycená historie moderní hudby má pouze jednu vadu – vysoké vstupné.

Vůbec nejživějším místem a oázou nočního života a mládí je už po dlouhá desetiletí čtvrť Capitol Hill. V 60. a 70. letech ji okupovala hlavně komunita hippies, pak se přidali rockeři a vyrostli zde kavárny s hudebními kluby. Nyní do zvuků ulice přibyla salsa s diskem a kolorit čtrvtě doplnili homosexuálové, lesbičky, pouliční zpěvácí a bezdomovci. Nikomu to nevadí, Capitol Hill a koneckonců i Seattle je tu pro všechny.

Okouzlení přírodou

Na to, že to mají do přírody daleko, si rozhodně Seattlané stěžovat nemohou. Stačí jim dvě hodinky jízdy k severu, aby se zcela ztratili v divočině Národního parku North Cascades. Nebo se mohou vydat po opuštěných cestách podél Kaskádových hor k washingtonskému velikánu Mount Rainieru (4392 m), eventuálně ještě jižněji ke stále aktivnímu vulkánu Hoře svaté Heleny. A vůbec to nejlepší ukrývá severozápadní cíp washingtonského pobřeží čli poloostrov Olympic s deštnými pralesy, ledovci a úchvatnými plážemi stejnojmenného národního parku. Jen málo míst ve Spojených státech je tak důkladně prosyceno energií života. Každého zde okamžitě pohltí pocit, že neprostupné lesy bují doslova před očima. Příroda zde tepe životem a rostlinné druhy se rvou o místo k růstu. Padlé kmeny často nahrazují půdu a nové pak vyrůstají přímo z trouchnivějícího dřeva. Prakticky neomezenou schopnost růstu umožňují výživné deště a mírné, velmi stabilní klima – vždyť ročně v parku spadne dva až pět metrů srážek a s výjimkou vrcholů hor zde v zimě téměř nemrzne.

Velkolepé divadlo přírody kulminuje na pobřežním pásu o délce sto kilometrů a patří k tomu nejhezčímu, co park nabízí. Dobrodružná, několikadenní výprava po primitivní pěšince podél oceánu má jediné úskalí - příliv, neboť ten může neopatrné cestovatele uzamknout ve skalních průrvách a tam je pohřbít naplaveným dřevem a kládami.

Jak do NP Olympic

Po dálnici I-5 přes města Tacoma a Olympie. Lepší však je placený trajekt jezdící z přístavu v centru Seattlu. Například z přístaviště Pier 52 do Bremertonu, nebo z městečka Edmonds do Kingston. Plavba trvá zhruba hodinu a stojí i s vozem 10 dolarů. Odjezdy na adrese: www.wsdot.wa.gov/ferries

Seattle v číslech

  • Počet obyvatel: 537 747
  • Příjem na obyvatele za rok $26,596 (průměr USA $21,658)
  • Míra nezaměstnanosti 3.4%
    Průměrná cena domu $ 223 320 (průměr USA $146,102)

Odkazy na internetu

Autor: admin Ne, 02/03/2019 - 23:00

Zájezdy do této oblasti

Vzhůru do Yellowstonu

Národní parky severozápadu USA.

již od
66 990 ,-