Llanem Estacadem k pohoří Guadalupe

Oklahoma City

Cestou na západ po silnici I-40 lze jen stěží minout hlavní a zároveň největší město Oklahoma City. Výškové budovy sice navozují dojem moderního, rušného velkoměsta, ale i v pravé poledne zde převládá podivně ospalá atmosféra nicnedělání. Duben 1995 ovšem zůstane navždy zapsán do oklahomské i americké historie. Pravicový extremista Američan Timothy McVeigh tehdy vyhodil do povětří federální budovu Alfred P. Murrah Federal Building (roh ulice Harvey Ave. a NW 5th Street) a zabil 168 lidí včetně 16 dětí. Působivý památník obětem vražedného útoku stojí v místech bývalé budovy a neměl by rozhodně uniknout naší pozornosti. „Při výbuchu bylo zraněno 270 milionů Američanů,“ opakuje místní průvodce, aby zdůraznil bolestivé trauma celého národa. Součástí pietního místa je muzeum National Memorial Center (vstupné $7) s fotkami a dokumenty spjatými s tragickou událostí. Timothy McVeigh byl dopaden, odsouzen k trestu smrti a 11. června 2001 popraven. Přesně tři měsíce předtím, než islámští fanatici srovnali se zemí mrakodrapy obchodního centra World Trade Center v New Yorku a poškodili budovu Pentagonu ve Washingtonu DC.

K veselejším atrakcím oklahomské metropole patří National Cowboy and Western Heritage Museum (1700 NE 63rd Street, vstupné: $8.5) s desetimetrovou sochou legendy Divokého západu Buffalo Billa a obrazovými výjevy ze života pistolníků. Největší burzu živého dobytka na světě Oklahoma Stockyards najdeme v ulici 2500 Exchange Ave. Od svého založení v roce 1910 jí prošlo kolem 100 milionů kusů skotu.

Podél dálnice I-40

Rovných sto kilometrů západně od Oklahoma City stojí nevelké městečko Clinton. U výjezdu č. 66 můžeme stočit vůz a vydat se k jeho jediné zajímavosti - muzeu Oklahoma Route 66 Museum (2229 W Gary Blvd, vstupné: $3) a seznámit se s historií kultovní silnice Route 66.   Tahle „matka amerických silnic“, která v roce 1926 poprvé spojila východ se západem USA, protínala i Oklahomu. Úseky Route 66 a neonovou subkulturu motelů podél nich potkáme podél silnice I-40 na dalších místech Texasu, Nového Mexika i Arizony.

Na prériích u řeky Washita River severozápadně od Clintonu (I-40, výjezd 20, 283) se v listopadu 1868 střetla sedmá kavalerie plukovníka George Custera s bojovníky čejenského náčelníka Černého kotlíka - Black Kettle. V nerovném boji postříleli vojáci sto Indiánů, porazili všechen dobytek a spálili tábor a zimní zásoby. Zdecimovaný kmen nakonec souhlasil s odsunem do nenáviděné rezervace. Více informací načerpáme v  návštěvnickém středisku historického parku Washita Battlefield a také v muzeu Black Kettle Museum.

Po hodině jízdy za hranicí Oklahomy a Texasu vykoukne nad obzor konstrukce obřího 60 metrového kříže. V ploché opuštěné krajině působí jako přízrak. 1200 tun těžký ocelový krucifix instalovala podél silnice křesťanská komunita z nedaleké obce Groom. Čtvrtmilionové Amarillo je největším producentem helia v USA. Leží v severním výběžku Texasu, nesmírně rozlehlé rovině Llano Estacado. Tahle pláň se táhne severním Texasem a východem Nového Mexika. Vedle množství laciných motelů, nabízí Amarillo dvě zajímavosti. Hlavní je Cadillac Ranch, umístěný západně od města podél zbytků silnice Route 66, kde ze země vyčnívá desítka Kadilaků z let 1949-1963 zdobených barevnými graffiti. Tento svérázný pomník má připomínat zašlou slávu americké pop-kultury 70 let, kdy se po amerických silnicích proháněly pětimetrové křižníky s křidélky. Vlastnictví Kadilaka bývalo tehdy považováno za životní styl maximální svobody. Odrazy zapadajícího slunce na plechu veteránů dokážou proniknout hezky hluboko pod kůži a vyvolat stesk po „zlatých dobrých časech“. Ranč vznikl v roce 1974. Je nápadem skupiny umělců vystupující pod pseudonymem Ant Farm. Stojí osaměle v poli na pozemku amarillského heliového multimilionáře Stanleyho Marche III. (na západ po I-40, exit 60, pak zpátky po Arnot Road).

Restauraci Big Texan Steakhouse (Amarillo, I-40, exit 75) by se měl vyhnout každý zaritý vegetarián a nepřítel pojídání masa. Pro masožravé hladovce totiž v jídelníčku čeká vyzývavá porce dvoukilového bifteku. Je zdarma. Háček je v tom, že  flákotu hovězího rozměrů pražského telefonního seznamu musí jedlík spořádat během jediné hodiny. Nádavkem k tomu ještě krevetový koktejl, opečenou bramboru a salát s houskou. A když ne? Pak tahle legrace vyjde na rovných 50 dolarů, které si číšník vezme před jídlem do zástavy. O  pokoření mamutího bifteku se pokusilo na 30 tisíc lidí. Uspěl pouze jeden ze šesti. Jen pro zajímavost: rekord drží baseballový hráč Frank Pastore s devíti minutami a 45 vteřinami. O tom, zda se Frankovi podařilo udržet biftek v žaludku, se statistiky nezmiňují.

Jihovýchodně od Amarilla potěší scénická odbočka ke kaňonu Palo Duro Canyon. Nejlépe se k němu z Amarilla dostaneme silnicí č. 287 do vesnice Claude, kde zahneme doprava na č. 207 a vydáme se na hodinovou projížďku k Silvertonu. Ubíjející rovina nekonečných plání zde ustoupí geologické míchanici a erozí zvětralým skalám, jejichž barevné vrstvy lahodí oku cestovatele. Ve španělštině znamená palo duro totéž co tvrdé dřevo. To kvůli kmenům jalovce, které vyrůstají ze stametrových stěn kaňonu. Silnici č. 86 se nyní vydáme k pohraničnímu městečku Texico. Před ním ještě v osadě Caprock Bovina narazíme na rozlehlou velkovýkrmnu - snad s desítkami tisíc kusů bečícího dobytka.

Po stopách Billyho Kida

Fort Sumner (silnice č. 60/84) sto kilometrů za hranicí s Novým Mexikem skrývá hrob obávaného desperáta Billyho Kida - Billy the Kid. Patrně kolem žádného jiného pistolníka se netočí tolik smyšlenek, bludů a nepřesností. Pověsti tvrdí, že Billy poslal svou první oběť na onen svět už ve 12 letech a během následujících osmi roků si do pažby oblíbené Winchestrovky vyřezal záznam o dalších dvaceti nebožtících. To ale není pravda. Historické údaje hovoří o čtyřech mrtvých. Billy je zabil většinou v sebeobraně či v tzv. válce v okresu Lincoln (1878-1881), kde spolu soupeřily dva dobytkářské gangy. V jednom případě střílel Billy i proto, aby pomstil úkladnou vraždu svého zaměstnavatele. Srdce dvaadvacetiletého mladíka modrých očí a pohledné tváře prostřelil v létě 1881 lincolnský šerif Pat Garrett. Náhrobní kámen Billyho Kida alias Williama Booneyho nebo možná Henryho McCartyho je usazen v ocelové kleci. Byl  totiž za posledních 25 let už dvakrát ukraden. Více zjistíme v přilehlém muzeu Billy the Kid Museum (vstupné: $4).

Roswell: město ufounů

Vydáme-li se na jih silnicí č. 20 a dále pak č. 285, dojedeme do Roswellu. Tohle městečko je největším výrobcem vlněné příze v USA. Především je ale hlavním světovým městem příznivců UFO a mimozemských fenoménů. Červenec 1947 je klíčovým datem, kdy 100 km severozápadně od Roswellu na ranči Maca Brazeleho prý ztroskotala kosmická loď s mimozemšťany (tzv. roswellská událost - Roswell Incident). Velitel místní letecké základny nejprve připustil nejasný původ vraku objektu, záhy však tvrzení popřel a předhodil veřejnosti banální příhodu o spadlém meteorologickém balonu. Armáda zatáhla oponu a předepsala si bobříka mlčení. Navzdory mnoha opačným svědectvím drží podrobnosti o „kosmické bouračce“ stále pod pokličkou. Skupina nadšenců a zčásti i žijících účastníků roswellské události založila muzeum International UFO Museum & Research Center (114 N Main Street, denně: 10-17 hodin, zdarma, www.iufomrc.org). V něm nadšení ufologové střípek po střípku skládají mozaiku vesmírné havárie. Vedle zajímavých dobových dokumentů a hromady věcných důkazů, spatříme i vyložené podvrhy, jako například vyobrazení pitvy mimozemšťana. Stejnou tematikou se zabývají i další dvě muzea: UFO Enigma Museum (6108 S Main Street, $1) a Roswell Museum (100 W 11th Street).  Tajemství Roswellu bylo mnohokrát zfilmováno. Nejlépe patrně ve snímku Roswell, kde si vedle Martina Sheena zahrál i Kyle MacLachlan.

Pokud nás zrovna netlačí čas, pak nás silnice č. 137 přivede po půlhodině jízdy k překrásné oáze v kopcovité polopoušti – k vodopádům Sitting Bull Falls. Zde si můžeme dopřát osvěžující koupel a pokračovat dále na jih k městečku Carlsbad. Objev minerálních pramenů na konci 19. století inspiroval jeho radní k tomu, aby původní Eddy pojmenovali po tehdy světově vyhlášených českých lázních Karlových Varech.

Národní park Carlsbad Caverns

K jeskynnímu systému Carlsbad Caverns je to z městečka coby kamenem dohodil. Rovina na kraji zvedajícího se pohoří ukrývá labyrint podzemních sálů, jehož vápencové útvary a rozsáhlé prostory patří k nejkrásnějším v USA. Výtah umístěný přímo v budově návštěvnického střediska nás sveze do podzemí, kde i zkušení speleologové otvírají ústa v němém úžasu. Velký sál - The Big Room - šokuje svými rozměry. Je tak ohromný, že i obří letoun Boeing 747 by v něm bez potíží zaparkoval. Nechybí zde bufet ani záchod. Překrásně osvětlené formace svádějí k okamžitému fotografování. Bez stativu toho ale moc nesvedeme. Jeskyněmi můžeme putovat bez průvodce. K průzkumu dalších velmi atraktivních, avšak „zakázaných“ oblastí, se už bez jeho služeb a extra poplatku ($7-20) neobejdeme. Po dobře značených stezkách základní trasy našlapeme téměř pět kilometrů. Pro koho je to moc, může si přibližně dvouhodinový výlet zkrátit na pouhou třičtvrtěhodinku. Chodníčky nás zavedou k místům exotických názvů: Chrám slunce, Zrcadlové jezero, Skála věků, Ďáblův pramen či Velrybí chřtán. Ke vstupu do jeskyně slouží i druhý vchod, jehož ústí se nachází nedaleko návštěvnického centra. Při západu slunce z něj vylétají tisíce hmyzu lačných netopýrů. Pozor! V jeskyni je chladno (13^oC), a tudíž svetr či bunda by neměly zůstat uzamčeny venku v autě. (www.nps.gov/cave; Visitor Center 8-17 hod; vstupné: $6, Park Pass nelze uplatnit; kemp není k dispozici)

Národní park Guadalupe Mountains

Nadále setrváme na silnici č. 62/180 a po šedesáti kilometrech jízdy a překročení texaské hranice narazíme na kamennou hradbu národního parku Guadalupe Mountains. Obnažené skalní štíty, často se topící v oparu nízké oblačnosti, strmě a překvapivě vyrůstají z ploché krajiny texaské pouště. Před miliony roky bylo území parku útesem prehistorického oceánu, jehož vody pokrývaly značnou část Nového Mexika a Texasu. Nyní je tím pravým místem, kde radostí poskočí srdce každého milovníka romantických toulek divočinou. Vedení parku se pečlivě stará o 130 kilometrů přírodních stezek, které křižují hluboké průrvy a vzápětí šplhají k vysokohorským sedlům. K oblíbeným trasám patří výlet ke kaňonu McKittrick Canyon. Hlavně na podzim, kdy se rozmanitá vegetace halí do teplých barev. Nezapomenutelné výhledy do okolí slibuje i výstup (14 km) na Guadalupe Peak (2666 m), který je nejvyšším bodem Texasu. Dva kilometry severně od návštěvnického centra Pine Springs objevíme zbytky dostavníkové stanice Pinery Butterfield Stage Station a zjistíme, že tudy v polovině 19. století vedla první veledůležitá transkontinentální poštovní trasa. (www.nps.gov/gumo; Visitor Center Pine Springs – denně: 8-16:30 hod; vstupné: $5, kemp: Pine Springs, cena: $8)