Do dakotských prérií pyšného lidu Siúxů

Pine Ridge County – Black Hills – Badlands NP – Medora – Theodore Roosevelt NP
Black Hills
Jihozápadní růžek státu s legendárním pohořím Black Hills a národním parkem Badlands
Zdroj: Navin75

Jako většina států amerického středozápadu je i Jižní Dakota typicky agrárním státem s rozlehlými rovinami úrodné půdy, po nichž se vlastně teprve nedávno proháněla milionová stáda bizonů. Kdyby někdo tvrdil, že snad ani nemá cenu do Jižní Dakoty jezdit, pak má - až na jednu velikou výjimku – pravdu. Jihozápadní růžek státu s legendárním pohořím Black Hills a národním parkem Badlands je totiž celonárodním šlágrem s mnoha turistickými návnadami – obrovským bizoním stádem či pyšnými Siúxemi počínaje a třeba prezidenty vytesanými do skály konče.

Cestou k Black Hills

Jestliže k Black Hills pojedeme z jihu, pak nejlépe když uhneme z putování podél Oregonské stezky v nebraském Scottsbluffu a vydáme se na sever silnicí č. 29 a pak č. 20. Pohoří Pine Ridge záhy překvapí pitoreskním rázem bílých pískovcových skal prorostlých houževnatými borovicemi. Západně od Crawfordu se rozprostírá vůbec největší přírodní rezervace Nebrasky Fort  Robinson State Park, kde dříve stála stejnojmenná pevnost, v níž byl v roce 1877 zavražděn siúský hrdina náčelník, Bláznivý kůň - Crazy Horse. Na odloučené pahorky by se možná rozpomněli i někteří Němci, které sem Američané deportovali během druhé světové války coby válečné zajatce. Více se dozvíme v muzeu Fort Robinson Museum (denně: 8-17 hod, vstupné: $2, k dispozici dva kempy: $8/stan). V nedalekém Chadronu stojí za úvahu návštěva muzea obchodu s kožešinami Museum of the Fur Trade (cena: $5), neboť právě obchodníci s kožešinami se jako první zasloužili o pronikání civilizace do divočiny západu.

Black Hills: bizoni, indiánské války a zlaté opojení

Po hodince jízdy po silnici č. 385 nás po překročení hranice Jižní Dakoty přivítá provinční městečko Hot Springs, které je branou k atrakcím jižní části Black Hills. Vedle motelů, kempu, laciných jídelen a benzinových čerpadel je v městečku špičkové muzeum a největší světové naleziště mamutích koster Mammoth Side, kde můžeme v reálném čase sledovat mravenčí práci šikovných archeologů. (Mammoth Side, 1800 Highway 18, Hot Springs, cena: $6,5) Národní park Wind Cave je už součástí prérijních pahorků Black Hills, které se z úplné roviny neočekávaně zdvihají do výšky 2207 metrů. Jeskyně náhodně objevili v roce 1881 osadníci Jesse a Tom Bingham, když je upoutal pronikavý svist vzdušného proudu unikajícího ze země. Vítr byl tak silný, že jednomu z bratrů prý srazil klobouk na zem. Rozsáhlý podzemní systém obsahuje vše, co k jeskyním patří: vápencové stalagmity i stalaktity, útvary podobné zmraženým vločkám (Frostwork) či stříbrná seskupení připomínající praženou kukuřici (Popcorn). Bohužel ochránci parku zakazují v podzemí používat stativ, takže fotografové přijdou o ty nejhezčí obrázky. Vedle jeskynního labyrintu uvidíme v parku i velké sídliště svišťů (Prerie Dogs), kteří hlasitým štěkáním drze komentují každého pozorovatele. (www.nps.gov/wica, Visitor Center – denně: léto 8-18, zima 8-16:30 hod, vstupné: zdarma, túry do podzemí: $7-23, kemp: Elk Mountain Camp, cena: $12/stan)

Na jeskynní rezervaci na severu volně navazuje státní park Custer State Park ($10/vůz nebo $5/osoba). Za skvělým zážitkem se vydáme touto rezervací po silnici č. 87 a po osmi kilometrech zahneme na asfaltovou cestu Wildlife Loop Road. Téměř určitě potkáme jedno z největších stád bizonů na světě (1500 kusů). Více jich žije jen v Yellowstonu, v severních teritoriích Kanady a také na rančích mediálního magnáta Teda Turnera v Montaně a Novém Mexiku (dohromady 27 tisíc). Při setkání s obrovitými zvířaty trochu zamrazí, neboť bizoni bezstarostně přecházejí přes cestu, blokují průjezd a často se doslova třou o boky vozu. Někteří zvlášť povedení samci váží kolem jedné tuny, a když se nahněvají, dokážou vyvinout rychlost až 50 km za hodinu. Každý podzim seženou kovbojové na koních bizony dohromady – Buffalo Roundup - a provedou pečlivý výběr, aby se stádo příliš nerozrůstalo. V USA žije nyní kolem 120 tisíc bizonů. Tedy jen zlomek z původních sta milionů, které se proháněly po Velkých pláních počátkem 19. století. Do roku 1900 se podařilo lovcům, osadníkům nebo jen náhodným střelcům pro zábavu snížit jejich počet na méně než 100 kusů! Některé - v USA trochu nepopulární - výzkumy ukazují, že Indiáni, pro něž bylo bizoní maso klíčovým článkem potravinového řetězce, zabíjeli bizony také ve velkém a nikoli jen pro vlastní potřebu, jak se s oblibou tvrdí. Bizoní maso ochutnáme například v restauraci State Game Lodge. Z parku uhneme k západu na silnici č. 167 k městečku Custer, kde můžeme posnídat, koupit potraviny nebo si zajít na pivo a kulečník do jednoho ze stylových barů. Necelých třicet kilometrů na západ od Custeru leží jeskynní rezervace Jewel Cave National Monument. Více než park zaujmou hektary zčernalých pahýlů lesa, který v srpnu 2000 podpálila odhozenou cigaretou Janice Stevensonová. Požár málem roztavil i budovu návštěvnického střediska. Policie paličku vystopovala a soud ji o rok později poslal na deset let za mříže.

Monumentální socha náčelníka Bláznivého koně – Crazy Horse Monument – vytesaná do skály se pne k nebi deset kilometrů severně od Custeru. Ze zamýšleného pomníku výšky 170 a šířky 195 metrů je vidět zatím jen hlava. Je tak veliká, že by se do její tváře vešlo známé sousoší amerických prezidentů v nedalekém Mount Rushmore. Se stavbou započal v roce 1948 bostonský sochař Korczak Ziolkowski na požádání siúského náčelníka Stojícího medvěda. Při dosavadním tempu bude trvat dalších 50 let, než bude monument dostavěn. Potom však velikostí překoná i egyptské pyramidy. Ziolkowski zemřel v roce 1982, ale na projektu pokračují jeho děti a žena. Vzhledem k tomu, že Indiáni dvakrát odmítli federální podporu 10 milionů dolarů, jsou práce na soše financovány ze soukromých sbírek a také nesmyslně vysokým vstupným. (denně: 7-20:30, zima 8-17 hod, vstupné: $10/osoba nebo $25/vůz) Z Custeru můžeme pokračovat k severu silnicí č. 89 a pak, opět ve státním parku Custer, odbočit na cestu Needles Highway. Horské serpentiny zde vedou mezi vysokými kamennými jehlami a tunely. Šoféři mají občas strach, aby v úzkých soutěskách neodřeli boky vozu. Po přesně 17 kilometrech zatočíme na prašnou cestičku č. 359, která podstatně zkrátí jízdu ke  scénické silničce Iron Mountains Highway. Po spirálovitých mostech dojedeme dolů k národnímu monumentu Mount Rushmore. Sousoší spatříme cestou skrze skalní okna proražená ve skalách. Tváře čtyř prezidentů - George Washingtona, Thomase Jeffersona, Abrahama Lincolna a Theodora Roosevelta - vytesané do žulového masívu mají symbolizovat svobodného ducha amerického národa. Místo toho zanechají dojem ohromného nevkusu a vyčpělých gest, která Středoevropané dobře znají z éry sovětského budovatelství. (www.nps.gov/moru, denně: 8-22, zima 8-17 hod, cena: zdarma) Pokud se chceme vyhnout zaplacení osmi dolarů za parkování, nechejme auto před vjezdem do areálu.

K druhé, severní části Black Hills se přiblížíme po silnici č. 385. Městečka Lead a Deadwood mají jedno společné - vyrostly v překotném víru zlaté horečky. V Leadu se těží dodnes. O tom svědčí impozantní jáma dolu Homestake Gold Mine přímo ve středu města. Je do ní dobře vidět z okolních kopců nebo z návštěvnického střediska na ulici West Main Street. V Deadwoodu sice důlní činnost dávno ustala, ale šachty dolu Broken Boot Gold Mine jsou zpřístupněny turistům. Pozvolné umírání města zastavil liberální zákon z roku 1989, s nímž vtrhl do Deadwoodu hazard. Díky vysokým příjmům přetvořili radní město v cinkající skanzen zábavy, kasin a barů. Midnight Casino patří bratřím Costnerovým, přičemž herce Kevina Costnera si upamatujeme z filmu Tanec s vlky, který byl natočen v jihodakotských prériích. Zlaté opojení přiválo do města i bájného dobrodruha Divokého Billa Hickoka, kterého zde zastřelil mladý darmošlap Jack McCall v baru Old Style Saloon.

Velká válka siúského lidu

Pohoří Black Hills je snad nejtěsněji spjato se sedmi kmeny pyšných Siúxů, kteří sami sebe nazývali Lakotové či Dakotové, spojenci. Obratní jezdci a lstiví válečníci kontrolovali v 18. století větší část území Velkých plání. Krvavé potyčky s osadníky a kavaleristy vedly Strýčka Sama k tomu, aby jejich moc omezil na teritorium zahrnující Black Hills. Když ale vojenská expedice plukovníka George Armstronga Custera objevila v Black Hills v roce 1870 zlato, dohody vzaly za své. Desítky tisíc zlatokopů vtrhly arogantně na půdu Siúxů a počaly s těžbou žlutého kovu. Armáda jako už mnohokrát předtím jen nečinně přihlížela. Skvělý stratég a náčelník oglalských Siúxů Bláznivý kůň - Crazy Horse nejprve vypudil vojáky generála Crooka od potoka Rosebud Creek. V létě 1876 si pak počíhal společně s náčelníkem Sedícím býkem - Sitting Bull na Custerovy kavaleristy v ještě slavnější bitvě u Little Bighorn v Montaně. Indiáni zdecimovali celý regiment tří stovek mužů a zabili i sebevědomého Custera. Ani obratné manévry a překvapivé výpady nedokázaly zastavit rozjetý válec armádní mašinérie. Indiáni se stali hnanci ve vlastní zemi a část jich prchla do Kanady. Bláznivý kůň se v roce 1877 vzdal a byl uvězněn v nebraské pevnosti Fort Robinson, kde jej krátce nato probodl dozorce bajonetem, prý při pokusu o útěk. S věčně „nespokojenými“ Siúxemi skoncovala armáda nadobro u Wounded Knee v jižní části Badlands v roce 1890. Indiáni se zde uchýlili k meditacím a rituální tanec Ghost Dance jim měl vrátit půdu a ochránit je před kulkami. Armáda považovala nový druh obřadů za rebelii a Indiány obklíčila. Zčásti nedopatřením, zčásti úmyslně vyšla z tábora Indiánů kulka. Vojáci pak palbou smetli ležení Indiánů a zmasakrovali zhruba tři sta mužů, žen i dětí. Nevelký památníček ve vesničce Wounded Knee východně od městečka Pine Ridge je tečkou za poslední indiánskou válkou, v níž pyšný národ Siúxů čelil nespravedlnostem bílých vetřelců. Pamětní cedule je dnes prostřílena kulkami vandalů a doplněna textem: „Nedávejte nic Indiánům, prodávají drogy“.

Cestou na východ k národnímu parku Badlands bychom si měli dopřát drobný zážitek v městečku Wall (I-90, výjezd 109). Ted Hustead zde v roce 1931 zakoupil dragstór – obchod se vším - Wall Drugstore. V prachu prérijního větru, doslova uprostřed ničeho, by díru do světa neudělal, ale manželku napadla lest, aby dávali pocestným zdarma napít. Dakotské sluníčko se pak staralo o přísun žíznivých zákazníků. Obchodní impérium, kde pracují zejména studenti z východní Evropy, vzkvétá dodnes a reklamní trik - Free Ice Water plus kafe za pět centů - stále platí. V nálevně Cactus Cafe and Lounge na hlavní ulici se scházejí hráči karet a pokud ve Wallu uvízneme přes noc, pak je to místo, kam bychom měli zajít na pivo mezi pravé dakotské kovboje hrubých mravů, ale otevřených srdcí.

Bydlení v Black Hills a okolí
Hotely/motely: ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz
Kempy: KOA kempyDeadwood, Mt Rushmore (8 km západně od soch, silnice č. 244), Hot Springs, Rapid City; v Custer State Park je sedm kempů v rozmezí $10 až $13

Národní park Badlands

Silnice č. 240, která vede z Wallu, ústí u západní brány národního parku Badlands. Proč Siúxové říkali krajině strhující krásy Zlá země, zjistíme záhy. Vyžehlená prérie se totiž zcela náhle propadne o desítky metrů a před zraky se rozevře scenerie jiné planety. Před 75 miliony lety zde bývalo mělké vnitrozemské moře. Poté, co ustoupilo a vyschlo, se do sedlin zařízly potoky a řeky a společně s větrnou erozí budovaly pestrobarevné útvary těžko uvěřitelných tvarů. Pro paleontology jsou vápencové sedimenty s mnoha zkamenělými živočichy oknem k tajemství života v minulosti. Východním ramenem parku probíhá pohodlná silnice Badlands Loop Road s řadou vyhlídek a výchozích bodů, z nichž vybíhají kratší i delší pěšinky do divočiny. Například Castle Trail nebo Medicine Root Trail. Pravé dobrodružství zažijeme na prašné a pusté cestičce Sage Creek Rim Road. Cestou uvidíme stáda bizonů a nalevo pod vysokým útesem hrubou nádheru rezervace. S příjezdem do vesničky Scenic se vrátíme o sto let zpátky. Hrstka místních podnikatelů a chovatelů koní zde kšeftuje s indiánským uměním a provozuje bary obložené lebkami mrtvých zvířat s nápisy: „Indiánům vstup povolen“. Rozdílný charakter okolních stepí a zerodované krajiny dobře pochopíme o deset kilometrů jižněji na Gunnery Range Overlook, kam odbočíme ze silnice č. 589/27. Za dešťů je tahle malá odbočka neprůjezdná. (www.nps.gov/badl, Visitor Center: Ben Reifel – denně: 7-20, zima: 9-16 hod, vstupné: $15/vůz, Pass Park lze uplatnit, kemp: Cedar Pass Camp, cena: $12/stan, Sage Creek Camp, cena: zdarma, bez vody)

Národní park Theodore Roosevelt

K jedinému národnímu parku Severní Dakoty Theodore Roosevelt National Park se vypravíme na sever  nejlépe po silnici č. 85 z Rapid City. Vzdálenost čtyř set kilometrů raději pečlivě zvážíme, neboť rezervace leží v málo navštěvované a bohem zapomenuté oblasti a nejbližší zajímavé místo - lesopark Glacier NP - leží na severu Montany, tedy o tisíc kilometrů západněji. Lidé, kteří rezervaci Theodore Roosevelt navštívili říkají, že jim vzdáleně připomíná Badlands. Mají trochu pravdu. Řeka Little Missouri, v jejímž povodí se chráněná oblast rozkládá, si totiž v uplynulých tisíciletích pohrála s pískovcovým podložím a vyhlodala v něm drsné rokle, kaňony a zformovala podobně fantastické útvary barevných skal a věží. Půvab strohé krajiny ocení cestovatelé, kteří chtějí uniknout do tiché přírody a vadí jim masová turistika. Z podobných důvodů i kvůli naprostému okouzlení divočinou sem na ranč Elkhorn jezdíval americký prezident Theodore Roosevelt. V okolí si lovem krátil volný čas a snažil se vzpamatovat z drtivé rány osudu, když mu ve stejný den zemřela matka i manželka.
Z ranče zbývají jen nezajímavé ruiny - dostupné jen terénním vozem. Jižní a severní část parku odděluje 40 kilometrů svěžích pastvin, kde farmaří hlavně potomci ruských, německých a také českých emigrantů. O tom svědčí například vesnice Nový Hradec severně od Dickinsonu. Severní část parku je o něco hezčí. O tom se přesvědčíme jízdou po vyhlídkové trase Scenic Drive, nebo pěšky na jedné z četných a různě dlouhých stezek. Kupříkladu pěšinka Buckhorn Trail z místa Caprock Coulee vede přes podzemní město svišťů Prerie Dogs Town, na kterém se rádi vyhřívají bizoni. Opatrně! Žádné ploty nás neochrání, pokud nezastavíme v uctivé vzdálenosti. (www.nps.gov/thro, Visitor Center - denně: 9-17:30; vstupné: $10/vůz, kemp: Juniper Camp, Cottonwood Camp, cena: oba $10/stan)

Roztomilá Medora leží jen pět kilometrů od jižní brány parku. Městečko založil v roce 1883 francouzský šlechtic Marquis de Mores, protože jej uchvátil lov bizonů, za nimiž vyrážel s půvabnou chotí a ostrostřelkyní Medorou. Postavil zde obchody, salon, kostel a manželce nápadný dřevěný zámek Chateau de Mores s 26 pokoji (denně: 8:30-18:30 hod, vstupné: $6). Dobrodruh s modrou krví rozběhl i jatka, ale chicagské masokombináty jej nemilosrdně vytlačily z východních trhů. S úpadkem byznysu odešel z USA a pustil se do stavby železnice v Indočíně. Později se snažil pomoci Francii vyhnat Brity ze severní Afriky, kde byl nakonec na Sahaře zastřelen.

Autor: admin Út, 12/13/2011 - 12:24

Zájezdy do této oblasti

Velká cesta velkou zemí

Napříč USA aneb od Pacifiku k Atlantiku

již od
83 990,-