Velkými planinami po stopách Oregonské stezky

Lincoln – Wilber – Pioneer Village – Chimney Rock – Scotts Bluff NM – Fort Laramie – Register Rock – South Pass City – Parting Point
Lincoln City
Pověst beznadějného zapadákova s přezdívkou „země kukuřičných šlupek“, která odnepaměti provází agrární Nebrasku, nezvrátí ani návštěva hlavního města Lincolnu
Zdroj: Gary Windust

Nebraska: Země kukuřičných šlupek

Kam oko dohlédne všude kukuřice, pak pšenice a zase kukuřice. Lány táhnoucí se desítky a nakonec i stovky kilometrů. Čas od času farma, dobytek a pastviny. Jinak nekonečná rovina, která se na západě pozvolna zvedá k úpatí Skalistých hor. Vojenský průzkumník Stephen Long se nemohl více zmýlit, když v roce 1819 označil nynější Nebrasku a obilnici Spojených států za neobyvatelnou poušť. Zmatečné hlášení zbrzdilo osidlování Velkých plání - Great Plains o dobrých 40 let. Náramně se však hodilo americké vládě, která do pustin na západ od Mississippi vystěhovala nepohodlné kmeny z východu. (viz Oklahoma). Rok 1841 rozpoutal podél řeky North Platte River naprosté šílenství, neboť ustavení Oregonské stezky Oregon-California Trail dalo do pohybu statisíce osadníků a dobrodruhů, kteří zamířili k úrodné půdě pacifického pobřeží a později kalifornskému zlatu. Konec zlaté horečky, dekret o půdě z roku 1862 (sliboval farmářům 65 hektarů půdy, pokud zůstanou pět let) a postavení transkontinentální železnice Pacific Railroad přivábily do Nebrasky evropské přistěhovalce a také veterány z občanské války, kteří se postarali o první trvalé osídlení Nebrasky.

Lincoln

Pověst beznadějného zapadákova s přezdívkou „země kukuřičných šlupek“, která odnepaměti provází agrární Nebrasku, nezvrátí ani návštěva hlavního města Lincolnu, které se nalézá na dálnici I-80 zhruba sto kilometrů západně od řeky Missouri. Ve srovnání se zbytkem státu je bezesporu oázou kultury a dění a těžko mu lze upřít punc klidného města zeleně a mládí generovaného studenty Nebraské univerzity. Neopakovatelná atmosféra uchvacujících západů slunce dokonce inspirovala básníka Allena Ginsberga k napsání básně Ulice nula „Zero Street“. Za pozornost stojí cihlové budovy historické čtvrtě Haymarket (7th Street a nádraží Lincoln Station) s restauracemi, kavárnami a také návštěvnickým střediskem. Poblíž se nalézá budova muzea University of Nebraska State Museum (roh 14th a U Street, pon až sob 9:30-16:30 hod, vstupné: $3) s fosiliemi dinosaurů a také hlavní atrakcí - obří kostrou mamuta, která dělá čest místní fakultě paleontologie.

Hotely/motely: ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz

Podél dálnice I-80

Městečko Wilber, 40 kilometrů na jih silnicí č. 77 a pak na západ č. 41, samo sebe pasovalo na českou metropoli Nebrasky. Místní muzeum, sokolská hala a dechovky dokazují, že potomci přistěhovalců z Čech nezapomínají, odkud do Nového světa přišli. Dáme-li se z dálnice I-80 (výjezd 279) na jih, přijedeme po 20 km do Mindenu - rodiště Harolda  Warpa - vynálezce umělohmotné textilie Kovralu – Coverall (pokryje vše). Za vydělané miliony postavil v Mindenu unikátní muzeum Harold Warp Pioneer Village (vstupné: $10,5) s padesáti tisíci exponáty, které demonstruje moderní dobývání amerického kontinentu. Sbírku 350 historických veteránů se dvěma vozy postavenými Henry Fordem závidějí i v Detroitu. K vidění je stařičký koloniál, ordinace lékaře, nádraží s lokomotivou, kovárna, salon či dokonalá replika slavného dvojplošníku bratří Wrightových. Precizní sonda do vnitřku domu průměrné americké rodiny nás krok za krokem posune až do současnosti. Je k nevíře, jak si při pohledu na měnící se kuchyň člověk uvědomí raketové tempo vývoje americké civilizace. V Gothenburgu (I-80, výjezd: 211), skandinávské přistěhovalecké vesničce, nalezneme dvě drobné zajímavosti. Skanzen Sod House Museum (zdarma) s domem postaveným z drnů po vzoru prvních nebraských pionýrů. Nakrájené pásy země musely nahradit katastrofální nedostatek dřeva, neboť v Nebrasce nerostly stromy. Kousek za železničními kolejemi stojí věrná kopie stanice Pony Expresu (zdarma). Poštovní služba zajišťovala od roku 1860 první pravidelné spojení mezi východním a západním pobřežím USA. Během jediného roku sice kvůli nástupu telegrafu zanikla, ale dík drsné službě poštovních jezdců je dodnes vzpomínána coby pilíř pronikání do pustin Divokého západu. V řadách pošťáků sloužil mimochodem i William Frederick Cody, důvěrně známý pod přezdívkou Buffalo Bill.

Bydlení podél I-80
Hotely/motely: ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz

Oregonská stezka

Vytrvalé úsilí o nalezení cesty přes nepřekonatelnou hradbu Skalistých hor přineslo ovoce až v roce 1810, kdy skaut Robert Stuart ve službách kožešinového mogula Johna Jacoba Astora objevil lehce schůdný průsmyk South Pass (Wyoming). Po dlouhá desetiletí se na západ pouštěli jen odvážní horalové, lovci a obchodníci s kožešinami. Touha církve po spasení křesťanstvím netknutých duší oregonských Indiánů dozrála v roce 1836, kdy na 3500 km dlouhý pochod vyrážejí presbyteriánští misionáři Marcus Whitman a Henry Spalding s manželkami. Zpět putují více jak příznivé zprávy o zemi zaslíbené: příjemné klima, úrodná půda, husté lesy skýtající zdánlivě nevyčerpatelné zásoby dřeva. Také se ukázalo, že malárie,  která zle sužovala zemědělce podél toku Mississippi, na západě není. Pod vlivem úspěchů prvních pionýrů a těžké hospodářské deprese odjíždí do vysněných oblastí Kalifornského údolí a Oregonu stále více lidí. Těžké vozy – koráby prérie – naplněné nejnutnějším proviantem táhla volská spřežení a koně. Osadníci s rodinami kráčeli pěšky. Obtížná cesta z IndependenceMissouri napříč Velkými pláněmi, přes Skalisté hory trvala čtyři až osm měsíců. Nástrahy těžkého terénu, nemoci, hlad, vyčerpání, mrazy v horách a sněhové kalamity nebo naopak příšerná horka a nájezdy Indiánů zvyšovaly riskantnost podniku. Osadníci sami sebe konejšili: „Abychom dosáhli nebe, museli jsme projít peklem.“ Zprávy o zlaté bonanze západně od kalifornského Sacramenta znásobily v roce 1848 proud lidí. Pro srovnání: mezi lety 1841-48 se na západ vydalo jen 2700 lidí, kdežto rok nato už 30 tisíc. Během dalšího čtvrtstoletí, než kontinent přetla železnice, šlapalo vyjetými rigoly Oregonské stezky bezmála půl milionu vystěhovalců. Každý patnáctý na cestě zemřel.

Poblíž městečka Ogallala odbočíme z dálnice I-80 na silnici č. 26. Cesta vede k severozápadu a po 150 km se přehoupne přes řeku North Platte do Bridgeportu s muzeem Pioneer Trails Museum (zdarma). Na obzoru se pak po levé  straně zvolna vyhoupne osamocený hrot Chimney Rock. Skála měří 1476 metrů a v úplné rovině vynikala jako přírodní maják, takže se podle ní osadníci orientovali i několik dnů pochodu. Mormony, kteří táhli z Illinois k Velkému solnému jezeru v Utahu, částečně i po Oregonské stezce, inspirovala hora natolik, že v Independence postavili působivý kostel stejného tvaru. Z návštěvnického střediska vede ke skále chodníček. (denně: 9-18, zima 9-17 hod, vstupné: $2, Park Pass lze uplatnit). Jednu z důležitých zastávek na předlouhé pouti k západu představoval gigantický blok bílého pískovce národního monumentu Scotts Bluff. Najdeme jej o 28 km západněji na silnici č. 92. Znavení cestovatelé věděli, že zde mají téměř třetinu cesty za sebou a že jsou vlastně už jednou nohou na západě. Přírodní milník, jemuž říkali lidé Gibraltar Nebrasky, vlil novou krev do žil a psychicky posílil. K jeho vrcholu se klikatí asfaltová cestička, na jejímž konci jsou vyhlídky do bezmezných prérií. Po levém boku skály, souběžně se silnicí č. 92, jsou dobře viditelné koleje vyježděné vozy před 150 lety. (www.nps.gov/scbl, Visitor Center: denně: 8-19, zima 8-17 hod, vstupné: $3/vůz, Park Pass lze uplatnit; kemp: KOA Scotts Bluff, rez: 800-562-0845, cena: $17/stan)

V pevnosti Fort Laramie ve státu Wyoming (silnice č. 26 a č. 160, 90 km západně od Scottsbluff) měli poutníci před přechodem Skalistých hor poslední příležitost doplnit zásoby a opravit vozy – pokud na to ovšem měli. Vojenská posádka, z níž se zachovala přibližně dvacítka budov, sehrála klíčovou roli při ochraně karavan, které sužovaly útoky Siúxů. Indiánům se pramálo líbily tisíce lidí, které táhly územím, plenily stáda bizonů a jejichž dobytek spásal trávu podél řeky North Platte. Siúxové žádali materiální kompenzace, kterých se jim papírově dostalo smlouvou z roku 1851, ale nikdy nedorazily do jejich rukou. Precizně zpracovaná historie konfliktů s Indiány, které přerostly v tzv. Velkou válku se Siúxy, je chloubou pevnosti. Také poutavý výklad traperů-herců oděných v dobových kostýmech o jejich životě v divočině stojí za to. (www.nps.gov/fola, Visitor Center – denně: 8-16:30 hod, vstupné: $3/vůz, Park Pass lze uplatnit).

Skála nápisů Register Cliffs se vzácnými zprávami odvážných pionýrů leží 29 kilometrů západně od pevnosti. Kousek před ní jsou v historickém parku Oregon Trail Ruts až metr hluboké stopy, které do měkkého pískovce a vápence vyhlodala kola osadnických vozů. S vyrytými jmény emigrantů se setkáme také u milníku Independence Rock. Oblý blok skály považují Američané za mezník mladého amerického národa, který složil dobytím západu zkoušku dospělosti. Na silnici č. 220 a později č. 287 mezi horami Rettlesnake Mountains a pohořími Granite a Green najdeme řadu dalších zastávek, napajedel nebo orientačních bodů spjatých s Oregonskou stezkou. Například Devils Gate, Split Rock a Three Crossing. Ovšem symbolická tečka, kde se pionýři nadobro loučili s minulým životem, čeká na cestě č. 28 jižně od Landeru. Jižní průsmyk - South Pass je tak mírný a široký, že osadníci vůbec nepoznali, že mají Skalisté hory a s nimi i první, snazší polovinu cesty za sebou. Odtud pokračovali na severozápad k pevnosti Fort VancouverOregonu a také na jihozápad do UtahuVelkému solnému jezeru, kde Mormoni založili Salt Lake City. Na rozcestí Parting Point se při pohledu na dvě ubíhající pěšinky hornatou stepí neubráníme dojetí. Bude se nám zdát, že drkotající vozy tudy projely teprve nedávno.

Čtyři kilometry na východ ze silnice č. 28 vyrostla prakticky přes noc roku 1860 městečka Atlantic City a South Pass City. Nejen kvůli podpoře, respektive výdělku z projíždějících pionýrů, ale i kvůli nálezu zlatých nugetů. Cestou k South Pass City po prašné cestě si povšimneme dřevěné konstrukce dolu Carissa Mine, který přímo i nepřímo živil dva tisíce obyvatel městečka. S uzavřením důlních šachet mizeli obyvatelé i osada stejně bleskovým tempem jako při jeho vzniku. Nynější repliky i částečně zachovalé zbytky původních tří stovek budov „města duchů“ udržuje pro náhodné návštěvníky sedmnáct obyvatel vesnice (vstupné: $3).

Z Jižního průsmyku můžeme pokračovat po silnici č. 191 k národním parkům Grand Teton a Yellowstone.

Hotely/motely: ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz
Kempy: KOA – Casper East, 2800 E Yellowstone, Casper, rez: 800-562-3259, cena: $15/stan, KOA – Casper North, 1101 Prairie Ln, Casper, rez: 88-562-4704, cena: $16/stan, Sinks Canyon State Park, 9 km jižně od Landeru na silnici č. 131, cena: $4/stan
Autor: admin Út, 12/13/2011 - 12:37

Zájezdy do této oblasti

Velká cesta velkou zemí

Napříč USA aneb od Pacifiku k Atlantiku

již od
83 990,-

Vzhůru do Yellowstonu

Národní parky severozápadu USA.

již od
66 990 ,-