Proti proudu Mississippi
New Orleans
New Orleans se stal hlavním městem Lousiany roku 1772. Přírodní podmínky tu pro obyvatele francouzské kolonie nebyly vůbec ideální. Větrné smrště jim bouraly domovy nad hlavou, malárie je kosila po stovkách, obtížný hmyz znepříjemňoval život, jedovatí hadi a aligátoři si vybírali krutou daň za „ubytování“. Navíc tu byly ještě každoroční záplavy jako dárek od řeky Mississippi. Kromě francouzských a německých osadníků se sem stahovala veškerá pohybná existence z každého koutu země. Těžcí zločinci a političtí odpadlíci tu hledali svá útočiště. Francouzi se zasloužili o tvář města. Právě díky nim se vyprávělo o New Orleans jako o městě marnotratnosti, luxusu a hříšnosti, jež se přirovnávalo ke starověkému Babylonu, kde korupce jenom kvete.
Roku 1763 byl New Orleans Orleans předán Britům. I když to bylo podle smlouvy, francouzský král Ludvík XV s tím nesouhlasil. Uzavřel proto tajnou dohodu se Španěly, kde jim město přislíbil. Španělé přitáhli se svým vojskem do města, kde se jim na odpor postavili kreolové; potomci francouzských přistěhovalců. Prohráli. Španělé zvítězili, ale i přes to si kreolové ponechali svoje francouzské zvyky, jazyk chování a v pozdějších letech se pokusili ovlivnit francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Tentokrát se jim pokus zdařil. Vyvinuli takový politický tlak, až se nakonec císař rozhodl získat New Orleans nazpět pod francouzskou vládu. Vlastnictví netrvalo dlouho. Roku 1803 prodal celé území Spojeným státům za 15 milionů dolarů.
New Orleans prožíval období blahobytu. Díky nákupu se také zdvojnásobila rozloha Unie. Po řece Mississippi se počali projíždět parníky. Byl zde zbudován nový přístav, loděnice, nové obchody, obytné domy, hotely. Roku 1849 se stal New Orleans třetím největším městem Ameriky a nejdůležitější obchodní metropolí USA.
Ale až do dneška si uchovalo město svoji vlastnost. Přetavovala vše, co jím prošlo, a smíchalo s okolím. Pokud navštívíte New Orleans, budete si připadat jako v jiné zemi. Úzké městské uličky a široké bulváry skrývají dávného ducha francouzských osadníků, španělských dobyvatelů, britských vojáků, karibských přistěhovalců i černých otroků. Vše se tu mísí a odráží se to zpět. Je tokalo zrcadlo pohledu na tehdejší dobu. Proto se není čemu divit, že New Orleans má svoji speciální mentalitu, zvyklosti, jež se projevují v jazyce a kultuře. I kuchyně doznala podobné speciálnosti. Jak se tu střídaly různé kultury, každá sem zanesla něco ze svých domácích receptů. Ty se shromažďovaly, upravovaly podle místní chuti, až tu vznikla jakási podivná směs jídel, která uspokojí každého cestovatele.
New Orleans získalo přezdívku The Big Easy, něco jako naše „totálně v pohodě“. Bezstarostnost, dobrá nálada a liberální životní styl, to je charakteristika dnešního města. Nejsou tu žádné noční uzavírací hodiny, které by omezovaly pohyb „nočních ptáků“, nebo diskotékových a barových nadšenců. Alkohol můžete pít na veřejnosti, což je v ostatních státech Ameriky přísně zakázáno… Prostě The Big Easy.
Mississippi
Proti rozloze amerického kontinentu je řeka Mississippi pouze maličkým potůčkem pramenící 3760km severně od města New Orleans. De fakto rozděluje americký kontinent na dvě poloviny. O Mississippi se mluvilo již v polovině minulého století, kdy jí byl uchvácen spisovatel Mark Twain a povýšil ji z obyčejné řeky na mýtus. Všechna jeho velká díla mají nějakou spojitost s řekou: „Dobrodružství Huckleberryho Finna“, „Dobrodružství Toma Sawyera“ a v mnoha dalších. Neklidnost a nebezpečnost Mississippi jej vzrušovala. Navíc měl s ní své zkušenosti, kdy se jeden čas na ní plavil jako kapitán lodi.
Mississippi ovlivnila mysl a mentalitu obyvatel amerického kontinentu. Vzala ji a přetvořila ji k obrazu svému. Její tok spojuje všechny světové strany; jih se severem, východ se západem. Na jejích březích se vytváří jakási směska všeho, co země dá. Kulturní a náboženské konflikty se tu řeší. Již nehraje roli to, že pocházejí z různého koutu světa. Tady je všechno vedle sebe; na dosah ruky. Umění, hudba… vše se prolíná a různě mixuje, vytvářejí se nové styly, které tvoří celý americký styl a kulturu.
Pokud se budeme na Mississippi dívat z čistě objektivního hlediska, zarazí nás její parametry. Na délku měří 6212km, její tok je napájen více jak 300 přítoky, povodí má rozlohu neuvěřitelných 3 250 000 kilometrů čtverečních, průměrný průtok v ústí činí 19 000 metrů krychlových za vteřinu. Každým dnem sebou nese taková kvanta písku, která by stačila naplnit nákladní vlak o délce 240km. Naštěstí se nemusí nijak vybírat, Mexický záliv jej pohltí jako malinu.
Cesta pokračuje za Baton Rouge, jež se stalo hlavním městem Lousiany, po US Hwy. 61 na sever do Natchezu. Nádherné domy dávných bavlnářských magnátů jsou nádherným příkladem s jakým vkusem si zařizovali bohatí své výstavní domy. Za hranicemi Natchezu se napojíme na silnici Natchez Trace Parkway, jež prochází celým státem Mississippi a dovede nás až do Tennessee. Z ušlapané stezky zvířat, přes úzkou vydlážděnou stezku se tato nitka vedoucí skrz státy stala skutečnou silnicí, po níž každý den proudí kolony aut. Pokud by vám nevadila malá zajížďka, odbočte do Jacksonu (hlavní město státu Mississippi). Seznámíte se tu s pohnutou a krvavou historií černých Američanů, kteří si svou cestu ke svobodě museli vykoupit řekami krve a potu, bezpráví a útlaku – Smith Robertson Museum. Jiné museum Mississippi Agriculture and Forestry Museum vám ukáže historickou vesnici se zvířaty.
Dále po Parkway dojedeme do Tupelo, rodiště Elvise Presleyho.