Z Albuquerque přes Bílé písky do Silver City
Při pohledu na mapu Nového Mexika jižně od Albuquerque nám připadají listy autoatlasu nápadně bílé. Může za to především nesmírně nízká hustota osídlení daná suchým klimatem hornatého terénu a nedostatkem vodních zdrojů. Lidé často mávnou rukou a vydají se ku vlastní škodě raději do známých a turisty přecpaných parků jihozápadu, než aby okusili podmanivé kouzlo Bílých písků či objevili tajemství Trinity.
Kam se vydat ve státě Nové Mexiko
Západně od městečka Socorro (dálnice I-25, exit 150) vede v naprosté izolaci silnice č. 60. Cesta je zde tak rovná, že počítání kilometrů k první zatáčce může být na dlouho jedinou zábavou cestovatele. Nepředstavitelně široké údolí v úpatí pohoří Gallinas východně od vesničky Datil skrývá 27 obřích teleskopů observatoře Very Large Array. Každý z drobečků váží 230 tun a jeho zrcadlo měří 21metrů v průměru. Dokaží naslouchat zvukům vesmíru jednotlivě i dohromady. Tohle gigantické „naslouchadlo“ je tak citlivé, že zachytí rádiové vlny, které k nám ze vzdálených galaxií putovaly 12 milionů světelných let. V návštěvnickém středisku (zdarma, denně: 8:00 až západ slunce) si učiníme detailní obrázek o práci vesmírných antén a také si k některému z talířů můžeme vyrazit pěšky.
Na opačné straně dálnice (15km na jih od Socorra, Hwy č. 380) zdánlivě vůbec nic není. Pouze varovné cedulky informují, že napravo od vozovky míjíme supertajný prostor jedné z největších vojenských základen v USA – White Sands Missile Range. Po dalších dvaceti minutách jízdy přijde odbočka k ranči Stallion Range Center. Vedle železných vrat si přečteme sdělení, že kdesi před námi v horkem se tetelícím vzduchu leží Trinitiy Site – místo, kde americká armáda 16. července 1945 odpálila první atomovou pumu v dějinách lidstva. Místo, kde šéf vývoje bomby Robert Oppenheimer při pohledu na peklo jaderného ohně vyděšeně zašeptal: „Bože, co jsme to udělali.“ Nukleární exploze tehdy vyrazila okna domů v okruhu dvouset kilometrů. Veřejnost ale netušila, co se stalo. Zvědaví civilisté se spokojili s vysvětlením, že vybuchl muniční sklad. Úspěšný test vláda tajila do chvíle, než druhá bomba zdevastovala ani ne o měsíc později japonské město Hirošimu. Vyjma pamětní desky označující místo výbuchu a drobných kousků žárem spečené horniny se dějiště jaderného kataklyzmatu ničím neliší od okolní pouště. Kráter „grand zero“ vojáci zahrabali. Ten, kdo cítí, že nemůže Trinity Site vynechat, musí svou návštěvu pečlivě plánovat. Otevřeno je pouze dvakrát v roce, první dubnovou a první říjnovou sobotu. (vstupné: zdarma, přístup přes bránu Stallion Range Center – 17 km východně od San Antonio, brána je otevřena mezi 8-14 hod.)
Ještě před příjezdem do městečka Carrizozo, mineme Údolí ohňů – Valley of Fires. Černá pláň vulkanických vyvřelin poněkud zpestří monotónní jízdu pouští. Lávové pole je plné kamenů ostrých jako břitva a chůze po nich může skončit nepříjemným zraněním. Ospalé
Carrizozo existuje s největší pravděpodobností jen díky křižovatce silnic č. 380 a 54, která zahustí řídký provoz natolik, že uživí pumpaře místního benzínového čerpadla a pár prodavačů v potravinách. Přísný řád střídajících se rovin a vysokých hor, tolik příznačný pro krajinu modelovanou ledovcem, platí i jihovýchodně od Carrizoza, kde se střetávají pohoří Capitan, Sacramento a Jircarilla. Šedivé houští pouštní vegetace lemující silnici č. 380 náhle ustoupí svěže zeleným jedlím, smrkům a borovicím. S vegetačním zlomem vytane v mysli otazník, zda ještě může tenhle stát nějak překvapit. Pravá nádhera zde přichází začátkem listopadu, kdy svahy tři a půl kilometrů vysoké Siera Blancy (3649m) zapadají sněhem a lyžařské středisko Ski Apache odstartuje sezonu. Vleky střediska patří mescalérským Apačům, kteří mají na jižní straně hor rezervaci. Apači, z jejichž řad vyšel slavný a bělochy proklínaný náčelník Geronimo, dokazují, že je příroda vybavila čilým podnikatelským duchem. Kromě lyžařského areálu obchodují se dřevem a také – ostatně jako snad všichni Indiáni v USA – provozují kasino. Proč právě herny? Jednak proto, že zisky z hazardu jsou astronomické, a podruhé, že daně, které normálně plynou státu, zůstanou v případě Indiánů kmenové samosprávě. Získaní licence je v USA zapeklitá záležitost. Hazard je zakázán v řadě států, neboť silně religiózní a poněkud přecitlivělá populace považuje kasina za ztělesnění zla. Na Indiány si však nepřijdou, jelikož na území rezervace jsou sami sobě pány.
Od jara do podzimu k sobě poutá nejvíce pozornosti Ruidoso (silnice č. 38), raketově se rozvíjející městečko. Místní dostihovou dráhu Ruidoso Down si považují koníčkáři z celého světa. V divácky atraktivním sportu nejde o lásku k zvířatům, ale i o velké peníze. Sezona zde kulminuje první pondělí v září – Labor Day - sprintem All-American Futurity, kdy sázkaři i žokejové šílí, neboť dostih je jedním z nejvíce finančně dotovaných závodů vůbec. Za návštěvu možná stojí vesnička Lincoln severně od Ruidosa, kde se prostřílel z beznadějné situace z okresního vězení pistolník Billy Kid. Unikl oprátce jen proto, aby jej o dvě stě kilometrů severněji ve Fort Sumner dostal šerif Pat Garrett (viz Americký johovýchod).
Bílé písky: kouzlo alabastrové krajiny
Přelety stíhacích letounů americké armády jsou na cestě do Alamogorda po silnici č. 70 denní samozřejmostí. Míří k letecké základně Holloman A.F.B. Ve zdejších hangárech parkují i „neviditelné“ stíhačky F-117 vyrobené technologií Stealth, neboli z materiálů, které pohlcují rádiové vlny a brání radaru zachytit pohyb letounu. Letiště je součástí raketové střelnice White Sands Missile Range s komplexem laboratoří vojenského průmyslu a také jedním ze tří návratových přístavů kosmického raketoplánu.
Silueta pohoří San Andres však skrývá ještě jiné tajemství, bělostné duny rezervace Bílé písky – White Sands National Monument (zhruba 45km jižně od Alamogorda po sil. č. 70). Miniaturní poušť trojúhelníkového tvaru vyplňuje jižní část údolí Tularosa Valley. Zářivě bílou barvu má na svědomí sádrovec, který voda vymývá z hor, pouštní jezírko Lucero ukládá na svém dně a vítr roznáší dál na sever, kde jej usazuje v mnohakilometrových vlnách přejemného písku. Přístupová silnice brzy zmizí pod jazyky písku a pouze jistota, že venku panuje vedro k zalknutí, boří iluzi lyžařského střediska kdesi vysoko v horách. Děti v překotném smíchu sjíždějí desetimetrové valy na bobech či jen improvizují na kusu igelitu. K vidění jsou ovšem i borci, kteří s vážnou tváří testují své speciálně upravené písečné surfy. Z místa Srdce písků – Heart of the Sands vyrážejí lidé mezi duny po svých. Na vlastní kůži a většinou bosky mohou ozkoušet příjemné lechtání mikroskopických zrnek. Občas uvidíme i
vršky drobných palmiček yucca, které trčí z písku jako ježury. Ve vzácném stínu jejich listů vyrážejí za potravou sněhobílé ještěrky. Bílé lišky a šedivě zbarvené antilopy oryx opouštějí své úkryty až v zapadajícím slunci, kdy je malba krajiny nejkrásnější a pro cestovatele i kvůli chladnějšímu ovzduší nejatraktivnější.
Praktické informace: | http://www.nps.gov/whsa; Visitor Center – denně: 8-19, zima 8-17 hod; park otevřen: 7-21 hod, v zimě do západu slunce; vstupné: $3/vůz, Park Pass lze uplatnit; kemp: není; povolení k výletu k Lake Lucero: $5/osoba – pouze organizovaně |
---|---|
Hotely/motely: | ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz |
Kempy: | KOA – Alamogordo, 412 24th Street, tel: rez: 800-562-3992, cena: $18/stan |
Základna: | Posádkové město Alamogordo se výborně hodí k přespání a doplnění zásob. Nalezneme v něm slušný počet cenově dostupných motelů, kemp, restaurace a pochopitelně i velké supermarkety. Jedinou návštěvnickou zajímavostí města je muzeum kosmonautiky International Space Hall of Fame s expozicí historie dobývání vesmíru, planetáriem a kinem IMAX. (na kopci na severovýchodě města, vstupné: $3, IMAX kino: $6/1film) |
Po 80 kilometrech jízdy po silnici č. 70 nás nenápadná odbočka na začátku stoupání zavede do hlavního stanu základny White Sands Missile Range. S blížící se masou betonu vstupní brány přibývá nápisů, které zakazují dovoz výbušnin, zbraní, drog či fotografování. Přes přísně se tvářící vojáky se samopaly projedeme jen s povolením, které obdržíme v budově s jediným zaměstnancem před hlavním branou. Povolení omezuje návštěvníky k prohlídce vojenského muzea a raketového parku, který zdálky připomíná trčící ostny dikobraza. Exponáty stojí rozhodně za vidění. Ženy by tady měly tolerovat chlapecký zápal svých partnerů. Neboť kdy se opět naskytne příležitost spatřit smrtonosnou balistickou raketu Pershing, protiraketový systém Patriot či přesnou repliku atomové bomby „Fat Man“, která zasáhla japonské Nagasaki. Za chloubu areálu je považována raketa V-2, s níž nacisté terorizovali londýnské obyvatelstvo. Její konstruktér - německý inženýr Werner von Braun - pracoval po válce pro Američany a je považován i za otce amerického raketového průmyslu. (vstupné: zdarma, raketový park – denně: od východu do západu slunce)
Zlato a stříbro v pohoří Mimbres
V Las Cruses se vydáme k opuštěným končinám Nového Mexika do přírodní rezervace Gila Cliff Dwellings. Využijeme dálnice I-25, ale ještě před městečkem s neuvěřitelným názvem Truth or Consequence – Pravda nebo následky zabočíme na silnici č. 152 (exit 63). Vzpomínka na časy, kdy k horám Mimbres proudili prospektoři, ožije jako mávnutím kouzelného proutku v Hillsboro. Tahle drobná osada vznikla díky Danu Duganovi a Daveovi Stitzelovi, kteří z potoka Percha Creek vylovili v roce 1877 první valouny zlata. Mezi dobrodruhy, které přilákala zlatá bonanza, přijela také Sadie Orchard. Tahle divoká Angličanka s dobrým srdcem bořila představy o ženách za plotnou a obchodními úspěchy vyučovala zkažené muže. Osobně kočírovala dostavník, vlastnila prosperující nevěstinec a také nechala postavit hezkou řádku hotelů. Mezi nimi Ocean Grove Hotel, v jehož zrekonstruované budově sídlí muzeum Black Range Museum s dobovými fotografiemi a příběhy ze života Sadie. (Highway 152, Hillsboro, denně: 11-16, ned: 13-17 hod, vstupné: zdarma)
Sedm milionů dolarů byla na konci 19. století hezká suma peněz. Tolik vytěžili horníci v stříbrných dolech v Kingstonu, který leží o patnáct kilometrů západněji. Ve své době bývalo městečko vyhlášeným hnízdem neřesti a pijáctví. Ukrutnou žízeň tvrdě pracujících horníků hasilo dvaadvacet salonů zásobovaných místním pivovarem. Co nepropili, nakonec utratili za prostitutky nebo prohráli v hráčských doupatech. Divoké historky plné vražd a krádeží postačily k obživě hned trojici místních novin. Město se dokonce vzmohlo na vlastní divadlo a projeli jím spisovatel Mark Twain, prezident Grover Cleveland či bandité Butch Cassidy a Sundance Kid. O tom, že je v zemi neomezených možností, se přesvědčil kingstonský stříbrokop Albert Fall, který se z nuly vyšplhal k funkci federálního ministra vnitra. Ani závratná kariéra jej neochránila před návyky mládí. Fall se napakoval pronájmem státních ropných rezerv ve Wyomingu, za což putoval za mříže - tzv skandál Teapot Dome.
Horské sídliště Gila Cliff Dwellings
Průsmyskem Emory Pass se přehoupneme přes pohoří Mimbres a vydáme se silničkami č. 35 a č. 15 strmě vzhůru k rezervaci Gila Cliff Dwellings National Monunent. Panenská příroda a nerušená samota jsou jedním z důvodů, proč vážit cestu k vysokým štítům hor Mogollon a Black Range. Druhým je skalní město lidu Mogollon, kteří jej opustili před sedmi stoletími. Z návštěvnického střediska vede k pueblu dvoukilometrová příkrá stezka. Na jejím konci pochopíme dovednost starověkých stavitelů. To, co vypadalo zezdola jako tři oddělené jeskyně, bývalo ve skutečnosti umě vystavěnou konstrukcí čtyřiceti zděných místností vzájemně propojených společným rynkem. Úroveň architektury se patrně nevyrovná důmyslným skalním městům v Mesa Verde, jenže tohle osamělé hnízdo skýtá půvab nesmírné opuštěnosti. Mezi kamennými zdmi nás lehce přepadne tíha prošlých věků a vrátí zpět o pár století, takže na chvíli ucítíme vůni ohně a uslyšíme kroky Indiánů. Vědci dodnes nevědí, proč Moggollonové opustili tuto nedobytnou a dobře ukrytou tvrz a proč zde strávili pouhých čtyřicet let. Parková služba udržuje poblíž řeky Gila River a monumentu čtyři primitivní kempy, které jsou zdarma, avšak voda v nich teče pouze v létě. (Visitor Center denně: 8-17, zima 8-16:30 hod, vstupné $3/osoba, Park Pass lze uplatnit)
Cestou z hor mineme kdysi slavné stříbrné doly v Pinos Altos se stylovým barem Buckhorn Saloon a široko daleko vyhlášenou kuchyní se specialitami jako například „zrůdná vejce“, chili papričkami plněnými sýrem. Deset minut od Pinos Altos leží Silver City. I tohle městečko vyrostlo díky objevům střábra. První doly zde otevřeli Španělé v roce 1804, ale kromě pár tun vytěžené mědi a prodeje mimbreských Indiánů do otroctví toho už moc nestihli. K životu se město probudilo v roce 1870, kdy v úpatí hor Pinos Altos Mountains vyrostl stanový tábor a prospektor John Bullard zde založil stříbrný důl. Ležérní pohodu a duch starého dobrého Západu nejlépe vstřebáme posezením u kávy v kavárně Silver Café (514 N Bullard St.). Vynikající muzeum Silver City Museum (312 w Brodway, denně: 9-16:30, sob-ned 10-16 hod., vstupné zdarma) nejen ozřejmí poutavou minulost stříbrného šílenství, ale také seznámí se skutečným úměním původních obyvatel – keramikou Casas Grandes, koberci Navahů a zručností košíkářů jihozápadních kmenů.
Motely: | Youth Hostel (HI-AYH) – sdílené pokoje, Carter house, 101N Cooper St, tel: 505-388-5488, cena $13/postel, $16/nečlen) |
---|---|
Kempy: | KOA – Silver City, 11824 Hwy 180, východně od města, tel: 800-562-7623, cena: $18/stan |
K pravému „městu duchů“ se vydáme kousek za Lordsburg. Nesmíme však minout silnici č. 494, která ubíhá na jih od dálnice I-10, a hlavně pak zaprášenou odbočku k městečku Shakespeare Ghost Town. Brána kdysi kypící osady s třemi tisíci obyvatel výstražně hlásí, že jsme v zemi chřestýšů. Mnohé budovy jsou v překvapivě dobrém stavu. Hlavně díky rodině Hillů, která generaci za generací opatruje od roku 1935 unikátní památku jako oko v hlavě. Krátká procházka ke Grantovu salonu, dostavníkové stanici nebo Staffordovu hotelu vrátí navštěvníka o sto let zpět. Shakespeare se dříve jmenoval Ralston a původně Mexican Springs – Mexický pramen. Právě pramen vody vedl v roce 1850 dostavníkovou společnost Butterfield Overland Stage Company a později federální poštovní službu, aby zde založily regulérní zastávku. Překotný boom potkal osadu v roce 1870, kdy zakladatel Kalifornské banky William Ralston usoudil, že místní ložiska stříbrné rudy jsou zralá k otevření dolu. Stříbrná ruda šla na odbyt do roku 1929, kdy skončila těžba i krátká historie města. (otevřeno: jedenkrát měsíčně, rozvrh na www.shakespeareghostown.com, vstupné $3) Dalé viz trasa „Jihem Arizony za kaktusy Sonorské pouště“.