BÍLÉ PÍSKY: kouzlo alabastrové krajiny

Smutná silueta pohoří San Andres však skrývá ještě jiné tajemství - totiž bělostné duny národního monumentu Bílé písky – White Sands National Monument (zhruba 45km jižně od Alamogorda po sil. č. 70). Miniaturní poušť trojúhelníkového tvaru vyplňuje jižní část Tularoského údolí. Zářivě bílou barvu má na svědomí sádrovec, který voda vymývá z hor, pouštní jezírko Lucero ukládá na svém dně a vítr roznáší dál na sever, kde jej usazuje v mnohakilometrových vlnách přejemného písku. Přítomnost vojáků a jejich supertajných zázraků moderního válečnictví nebrání naštěstí turistům, aby vychutnali kouzlo alabastrové krajiny. Přístupová silnice brzy zmizí pod jazyky písku a pouze jistota, že venku panuje vedro k zalknutí, boří iluzi lyžařského střediska kdesi vysoko v horách. Děti často v překotném smíchu sjíždějí desetimetrové valy na bobech či jen improvizují na kusu igelitu. K vidění jsou ovšem i borci, kteří s vážnou tváří testují své speciálně upravené písečné surfy. Z místa Srdce písků – Heart of the Sands vyrážejí lidé mezi duny po svých. Na vlastní kůži a většinou bosky mohou ozkoušet příjemné lechtání mikroskopických zrnek a také pořídit unikátní fotografie do svých rodinných alb s pozadím ojedinělých vršků drobných palmiček Yucca, které trčí z písku jako ježury. Ve vzácném stínu jejich listů vyrážejí k výpravám za potravou sněhobílé ještěrky. Bílé lišky a šedivě zbarvené antilopy Oryx opouštějí své úkryty až v zapadajícím slunci, kdy je malba krajiny nejkrásnější a pro cestovatele i kvůli chladnějšímu ovzduší nejatraktivnější. Kouzlo Bílých písků je neobyčejně působivé v každém ročním období a je celkem jedno, zda přijedeme jen na hodinovou procházku nebo celodenní výlet. Mějme však na paměti, že v létě teploty ve White Sands hravě šplhají ke 40oC, kdežto v zimě stejně snadno padají pod bod mrazu.

White Sands Missile Range

Přibližně po 80 km na jih po silnici č. 70 nás nenápadná avšak dobře značená odbočka na začátku táhlého stoupání zavede do hlavního stanu základny White Sands Missile Range. Úměrně s blížící se masou betonu vstupní brány přibývá značek s nápisy, které zakazují dovoz výbušnin, zbraní, drog či fotografování. Přes přísně se tvářící vojáky se samopaly projedeme jen s povolením, které obdržíme v malé budově s jediným zaměstnancem před hlavním vjezdem do základny. Povolení omezuje návštěvníky pouze k prohlídce vojenského muzea a raketového parku, který zdálky připomíná trčíci ostny dikobraza. Exponáty stojí rozhodně za vidění. Ženy by proto měly tolerovat chlapecký zápal svých partnerů. Neboť, kdy se opět naskytne přílěžitost spatřit na vlastní oči smrtonosnou balistickou raketu Pershing, protiraketový systém Patriot či přesnou repliku atomové bomby „Fat Man“, která zasáhla japonské Nagasaki. Za skutečnou chloubu areálu raketové techniky je považována raketa V-2, s níž nacisté terorizovali v závěru války londýnské obyvatelstvo. Její architekt - talentovaný německý inženýr Werner von Braun pracoval po válce pro Američany, a je považován i za otce amerického raketového průmyslu. (vstupné: zdarma, museum – denně: 8-16 hod, sob. a ned. zavřeno, raketový park – denně: od východu do západu slunce, povolení k vjezdu na základnu zdarma)