Za hradbu Sierra Nevady do kalifornských pouští

Mono Lake NM – Bodie – Devils Postpile NM – Mount Whitney – Death Valley NP – Joshua Tree
Death Valley
Death Valley, nejníže položené místo západní polokoule.
Zdroj: Sarah Roth

Jezero Mono Lake

Městečko Lee Vining sedí v obrovské kotlině Mono Basin přímo pod východním svahem pohoří Sierra Nevady. V létě je tady rušno, neboť v osadě ústí horská silnice z Yosemitského národního parku a také jí prochází důležitá dálnice č. 395. Cestovatelům se v Lee Vining otevře úchvatný pohled na obrovské modré jezero Mono Lake, z něhož trčí šedivě bílé vápencové věže – tufy. Po dlouhém a prudkém sjezdu z horského průsmyku Tioga Pass každého překvapí, že hladina Mono Lake je rozlita ve výšce 1952 metrů. Mono Lake bylo kdysi označeno za mrtvé jezero. Nežijí v něm ryby, neboť je téměř třikrát slanější než obyčejná mořská voda. Tohle horské oko je navíc přesyceno alkalickými minerály, takže na omak připomíná mýdlový roztok. Spisovatel Mark Twain, který tudy kdysi projížděl, později poznamenal, že se voda „dobře hodila k praní oděvů“. Navzdory složení žijí v jezeru garnáti, na jeho březích posedávají miliony mušek, které naštěstí nejeví o člověka zájem, a ve vzduchu poletuje na čtyřicet tisíc kalifornských racků, kteří zde hnízdí. V roce 1941 odklonili radní v Los Angeles hlavní jezerní přítoky, aby uspokojili  potřeby suchem strádající aglomerace. Ekosystém jezera, které nemá odtok, kvůli tomu v roce 1984 málem zkolaboval. Hladina poklesla o rekordních 13 metrů a hrozilo úplné vyschnutí. Nyní tečou řeky opět starými koryty a jezero se zvolna plní. Katastrofální úbytek vody obnažil celé zahrady jehlanců, které vznikly probubláváním vápníku na povrch. Tyhle vzácné „vodní krápníky“, někdy o výšce deseti metrů, zase za pár let zmizí pod vodou. K jezeru, respektive do rezervace Mono Lake Tufa, se nejlépe přiblížíme ze západu po silnici č. 120, na niž odbočíme 13 km jižně od Lee Vining. Křižovatku poznáme podle hrobu Mono Joa, vymyšleného chlapíka, který prý jezero objevil a záhy nato přežil devět chřestýších uštknutí (Mono Lake Tufa - vstupné: $3/osoba, Park Pass lze uplatnit).

Bodie: město zlata a hříchu

Na sever od jezera stojí ve vysokých kopcích jedno z nejlépe zachovalých „měst duchů“, bývalá zlatokopecká osada Bodie. Důkladně udržovaný skanzen mžikem přenese návštěvníky do časů syrové reality Divokého západu, kdy se lidé potýkali s metry sněhu, katastrofálním nedostatkem dříví a hlavně sami mezi sebou. Zlaté eldorádo, které zde objevil v roce 1859 Waterman Body, zůstalo nejprve nepovšimnuto. O dvacet let později vtrhlo do malé horské vesničky deset tisíc lidí. Pětašedesát salonů, tančírny, herny a kostely pomáhaly horníkům léčit frustrace z tvrdé práce. Ale při absenci ruky zákona brzy prorostly loupež a vražda ulicemi města. Na celém západě nebylo místa s divočejší pověstí. Místní reverend F. Warrington byl zdrcen tímhle „mořem hříchu bičovaným bouří chtíče a vášní“. A jedno malé děvčátko, které se svými rodiči odcházelo do Bodie, si do deníčku napsalo: „Sbohem, Bože. Jedu do Bodie.“ Z památných let konce 19. století se uchovala jen výseč kypícího městečka. Ale i tak zde uvidíme hotely, řemeslné dílny, nálevny, kostel či rezidenci místního prominenta. Také stále stojí průmyslová budova dolu The Standard Mine, který vydal zlata a stříbra za sto milionů dolarů. A to v této oblasti operovalo dalších třicet důlních společností. (Bodie State Historic Park http://www.bodie.com/, denně: 8-19, zima 9-16 hod /může být uzavřeno/, cena: $3/osoba, 30 km severně od Lee Vining, před Bridgeport na č. 270)

V Bodie i Lee Vining bychom marně hledali místo ke stanování. Zato o něco dále na jihu v okolí jezera June Lake a Silver Lake jsou hned dva ($12-15/stan). O 25 kilometrů dále v městečku Mammoth Lakes bývá živo po celý rok. Je sice pouhou nakupeninou obchodů, motelů a rekreačních ubytoven, ale nechybí mu atmosféra ležérní pohody ,zvlášť když se nad ním tyčí štíty Sierra Nevady. V létě je oázou pěší turistiky a v zimě zas rájem lyžování. Pohoří Mammoth Mountain, kde jsou vybudovány sjezdovky a lyžařské středisko, má v Kalifornii i celých Spojených státech pověst prvotřídní kvality. Za hradbou těchto hor se nalézají rokle a panenská příroda s hlubokými lesy a horskými bystřinami. Silnice č. 203, která se odvážně pustí do tohoto nepřehledného terénu, končí v dobře ukryté rezervaci Devils Postpile National Monument. Vulkanický blok černého čediče se v dávnověku při tuhnutí zformoval v pravidelné šestihranné sloupy. Obnažený převis těchto útvarů vypadá jako píšťaly ohromných varhan. Přírodní stezka Rainbow Falls Trailhead vede o něco dále k vodopádu Rainbow Falls na řece Middle, nad nímž se po většinu dne klene duha (vstupné: zdarma, v okolí jsou tři kempy za $10-15/stan ).

Údolí Owens Valley, kterým se dále k jihu ubírá silnice č. 395, si pochvalují zejména rybáři, neboť říčky a potoky tekoucí z hor jsou plné pstruhů. Dvě další městečka po cestě, Bishop a Big Pine, poslouží nepříliš drahými motely. Na holých a suchých svazích horského pásma White Mountains severovýchodně od Big Pine rostou na místě Ancient Bristlecone Pines prastaré borovice „pinus longaeva“. Stromy jsou považovány za nejstarší na planetě a některé z nich žijí už pět tisíc let. Vyskytují se ještě v dalších pěti západních státech USA (denně: léto 10-17 hod, vstupné: $5/vůz).

Západně od vesničky Lone Pine dosahuje žulová stěna pohoří Sierra Nevada svého maxima. Do výšky 4417 metrů se tady pne k oblakům hora Mount Whitney, která je nejvyšším velikánem Spojených států, nepočítaje ovšem aljašskou Mount McKinley (6193 m). Mount Whitney je překvapivě dobře přístupná, a tak se každé léto vydá k jejímu vrcholu na dva tisíce nadšených duší. Výlet je sice namáhavý, ale zlí jazykové tvrdí, že jen pro měkkoty. Výlet začíná na konci cesty Whitney Portal Road, kde je odstavné parkoviště a také příjemný kemp ($15/stan). Na zdolání 18 kilometrů stoupání je nutné počítat s osmi až deseti hodinami a pak ještě s cestou zpátky. K výstupu je zapotřebí povolení, které obdržíme na rezervační službě National Forest Wilderness Reservation Center, tel: 888-374-3773 nebo 760-938-1136, cena: $10/osoba. Povolení bývají velmi rychle rozebrána.

Kalifornské pouště:

Národní park Death Valley

Pouhá hodina jízdy na západ po silnici č. 136 a 190 nás přenese od sněhem pokrytých vrcholků Sierra Nevady k hrubému půvabu Údolí smrti – Death Valley, nejníže položenému místu západní polokoule. Krajinný i klimatický zlom je náhlý a tak extrémní, že každému zpočátku vyrazí dech. Údolí smrti je největším národním parkem USA. Částí v poušti Mojave Desert, dílem v Amargosa Desert je sevřeno strmou hradbou pohoří Panamint a Amargosa Range. Hory brání cirkulaci vzduchu, čímž zvyšují jeho teplotu a činí z této kotliny peklo na zemi. V roce 1913 zde byla změřena rekordní teplota 57 oC ve stínu. O jeden více bylo v Libyi v roce 1936. Někteří zabedněnci se netají zklamáním. Říkají: "…tam nic není. Jen příšerné vedro.“ Pravda. V Údolí smrti neběhají jeleni, nejsou tam stinné pěšinky ani svěží potoky. Přesto tahle unikátní rezervace kypí životem. Chce to však trpělivost pozorovatele, a nikoli kvap masového turisty. Dvě stovky druhů zvířat a ještě více rostlin si poradily s nedostatkem vody i výhní slunce a v hodinářsky vyváženém ekosystému dobře prosperují. Žijí zde ovce tlustorohé, kojoti, srnky veverčí, hlodavci, rysi a lišky. Údolí je působivé i pro oko. Hra světla a stínu zapadajícího slunce, mnohavrstvé horniny a do zlata vybarvené kaňony patří k jeho nejúchvatnějším představením. Přísné linky písečných dun Sand Dunes spatříme krátce po dlouhém sjezdu do miniaturní osady Stovepipe Wells Village. Většinu údolí pokrývá kamení a ztvrdlá krusta soli. Déšť je tady vzácný, pouhých pět centimetrů srážek ročně. Ve středobodu rezervace, osadě Furnace Creek Ranch ukryté ve stínu palmového háje, nalezneme informační středisko, hotel, čerpadlo, kemp, ale také nejníže položené golfové hřiště na světě.

Zcela na severozápadě stojí jeden z magnetů parku, nákladný palác Scotty’s Castle. Lidé si někdy protírají oči, aby tomu uvěřili. Tohle panské sídlo s orlojem, bazénem i vlastní elektrárnou nechal v roce 1924 vystavět chicagský pojišťovací magnát Albert Johnson, kterému svědčilo suché klima údolí. Pojmenoval jej na počest svého přítele, zlatokopa Walter Scotta. Areál „zámku“ si můžeme dopodrobna prohlédnout, ale do interiéru se dostaneme jen s průvodcem ($11. K omračující nádheře písečných dun Eureka Dunes odtud vede dál na sever prašná silnice. Někdy je ale v dost špatném stavu. Ještě dál u hranice rezervace bychom objevili husté koberce stromů Joshua Tree. Údolí má i svou záhadu. Na vyschlém jezeře The Racetrack jihozápadně od zámku popojíždějí několikatunové skály po bahnitém podkladu, ale vědcům není jasné proč.

U Furnace Creek Ranch mineme pozůstatky důlní činnosti společnosti Harmony Borax Works, která zde kolem roku 1890 těžila borax (přírodní rozpouštědlo) a pak horninu vozila 250 kilometrů k železnici do Kelsa. Firma zkrachovala hlavně kvůli totálnímu vyčerpání tažných mul i dělníků. Nejhezčí výhled na údolí je z vyhlídky Zabriskie Point nebo ještě lépe z výšky jednoho a půl kilometru z Dantes View. Kdybychom pokračovali ještě výše na západ až za hranice parku, dojeli bychom ke strohým bílým stavením osady Death Valley Junction. Tohle přízračné místo učarovalo před třiceti lety newyorské tanečnici Martě Becketové tak, že odkoupila původně hospodářské budovy a vybudovala v nich operu Amargosa Opera House. Dodnes v sále opery, který vyzdobila vlastními malbami, i sama hraje (představení sob. a pon. 20:15 hod, cena: $15). U malého jezírka slané vody Badwater na jihu rezervace padá země 86 metrů pod úroveň hladiny moře. Na protilehlé straně se za vyschlou solnou plání zvedá v ostrém kontrastu s okolím nejvyšší vrchol pohoří Panamint Telescope Peak (3367 m). Ještě jedna zajímavost – v roce 1969 na odloučené usedlosti Barker Ranch zatkli šerifové kvůli vandalismu Charlese Mansona. Později vyšlo najevo, že bestie Manson, samozvaný vůdce skupinky hippies "Mansonova rodina", zavraždil brutálně osm lidí včetně ženy režiséra Romana Polanského Sharon Tateové, která byla v osmém měsíci těhotenství.

Při výjezdu z údolí hrozí přehřátí motoru. Raději proto vypněme klimatizaci. Když to nezabere, musíme začít topit. V nejhorším zastavíme za krajnicí, kde jsou připraveny nádrže s vodou do chladiče.

Praktické informace: www.nps.gov/deva, Visitor Center Furnace Creek Ranch – denně: 8-18 hod, vstupné: $20/vůz, Park Pass lze uplatnit; kemp: Furnace Creek Campground, Mesquite Spring Campground,cena: $10-16/stan, ve Furnace Creek Ranch jsou potraviny i pumpa a rovněž 3* hotel s cenami cca 110,- USD/pokoj

Mohavská poušť

Údolí smrti dáme sbohem jižní výpadovkou Badwater Road. Cestou mineme trosky důlních zařízení Ashford Mill, kde prospektor Harold Ashford nakutal v roce 1910 zlato za 100 tisíc dolarů. Po dvou hodinách přijde Baker s pumpami, motely a fastfoodovými restauracemi. Baker je branou k Mojave Desert, další z amerických pouští. Nekonečně opuštěná Mojavská poušť je různorodou skládankou náhorních plošin, horských pásem a lávových polí s řídkým porostem borovic mexických, jalovce a rozlehlými háji stromů Joshua Tree. V jejím srdci na silnici Kelbaker Road stojí elegantní železniční stanice Kelso z roku 1924. Ve španělském slohu vystavěné nádraží je připomínkou rušné minulosti zastávky, kde kvůli zdroji vody stavěly lokomotivy společnosti Union Pacific. Ještě v roce 1940 zde žilo dva tisíce lidí. Nástup dieselových motorů v padesátých letech minulého století ale odsoudil Kelso k zániku. Houkání lokomotiv čas od času přehluší ticho v pustině a jako volání dávných mastodontů připomene slavnou éru parostrojů, které dobily západ. Dále na jihu vyrůstají oblé linky písečných dun Kelso Dunes. Některé z nich jsou až 150 metrů vysoké a jsou třetí nejvyšší v Severní Americe. Při západu slunce se nejdříve rozzáří do zlatova a pak prostoupí prostor temně rudým nádechem.

Národní park Joshua Tree

Přes osadu Amboy se přesuneme o 120 kilometrů níže do městečka Twentynine Palms, kde v hotelu Harmony Motel pracovala legendární irská kapela U2 v roce 1987 na albumu „The Joshua Tree“. „Zde v zemi Boha mámí spánek jako droga," zpívá Bono Vox. Ta slova mohou znamenat pro každého něco. Nakonec ale dobře vystihují magické a strhující ovzduší národního parku Joshua Tree, do něhož z vstoupíme severní branou jen pár kilometrů od města. Název parku je odvozen od houževnatého pouštního stromu Joshua Tree (yucca brevifolia). Jeho doširoka rozpažené větve považovali mormonští osadníci táhnoucí tudy před sto padesáti lety na západ za paže starozákonního vůdce Jošui, který jim kyne k zemi zaslíbené. Lesy těchto stromů objevíme hlavně v severozápadních oblastech parku cestou na vyhlídku Keys View, odkud z výšky 1581 metrů padá strmý sráz do širokého údolí Coachella Valley. Cestou tam nebo zpět se můžeme zastavit na krátký výlet k Lost Horse Mine, kde jsou ruiny zlatokopeckých obydlí a šachet. Opuštěných dolů je v rezervaci více. Strážci parku proto doporučují držet se vyznačených chodníčků, neboť nebezpečí, že někam zapadneme je vysoké. Pokud je Joshua Tree symbolem parku, pak všudypřítomné žulové bloky jsou jeho kořením. Tyhle skály oranžové, červené a okrové barvy jsou vysoce ceněny hlavně mezi zanícenými skálolezci. Ale ani hledatelé dokonalých fotografií nedokážou o těchto přírodních uskupeních mluvit jinak, než v superlativech. Na místě Cholla Cactus Garden si budeme připadat ztraceni v záplavě žlutých kaktusů cholla a hustém porostu opuncií. A zcela na jihu v Lost Palm Oasis nás přivede pěší stezka k pouštní oáze, palmovému háji s tůňkou a zurčícím potůčkem. Určitě bychom měli v parku přespat, neboť zdejší kempy jsou nesmírně romantické a některé dokonce zadarmo. V noci jakoby krajina nabyla novou dimenzi. Hmatatelné ticho ruší jen jazyky praskajícího ohně a hvězdy, nerušené zářením měst, pokrývají celý obzor. Sem tam zachytíme temné siluety Joshua Tree, které jako mytická stvoření hlídají okolí.

Praktické informace: www.nps.gov/jotr, Oasis Visitor Center – denně: 8-17 hod; Cottonwood Visitor Center – denně: 8-16 hod; vstupné: $15/vůz, Park Pass lze uplatnit; kemp: Indian Cove; Black Rock Canyon; Cottonwood, Hidden Valley; Ryan; Jumbo Rocks; Belle; White Tank  – tyto kempy stojí $10-15/stan, lze je rezervovat na tel: 800-365-2260; Sheep Pass – zdarma, nejde rezervovat a není v něm voda

Autor: admin So, 12/10/2011 - 16:42

Zájezdy do této oblasti

Velká cesta velkou zemí

Napříč USA aneb od Pacifiku k Atlantiku

již od
83 990,-

Americký západ - zlatý okruh

16 dní letecky - města v záři slunce a přírodní divy USA

již od
63 490,-

Města a příroda západu USA

12 dní letecky - na skok do měst a národních parků západu

již od
51 990,-