Kalifornie


Kalifornie není pouze jedním ze států Unie. Pro mnohé Američany je mýtem o zrození moderní Ameriky. Možná také šťastnou hvězdou, která jako maják na tichomořském pobřeží ukazovala cestu milionům přistěhovalců k novému životu. Ve státu větším než Velká Británie je pro každého něco. V Kalifornii objevíme třpytivou fasádu úspěchu měst na pobřeží, elitářskou kulturu mercedesů a BMW v Los Angeles nebotaké uvolněné klima San Franciska. Průvodce po Kalifornii.

Kam v Kalifornii

Několikminut jízdy od přelidněných měst se ocitneme na obyčejném, ryze agrárním venkově. Cestovatelských možností je nespočet. Turisté zpravidla za týdenstihnou koupání v Kalifornii na prosluněné pláži, horskou túru v Sierra Nevadě a ještě propotit triko v pusté poušti Údolí smrti. Historie Kalifornie je stejně pestrá jako rozmanitost jejích životních stylů a přírody.

Španělskýobjevitel Juan Rodríguez Cabrillo proplul podél kalifornského pobřeží v roce 1542. Před ním zde žádný jiný Evropan nebyl. Rodríguez často zastavoval a zabíral novou zemi pro španělskou korunu. O čtyřicet let později zopakoval totéž mořeplavec Francis Drake. Zabíral také, jenže pro anglickou královnu. Bezmála dvě stě roků se nedělo nic. Španělé se probrali až kolem roku 1760, kdy se do Kalifornie začali ze severu tlačit Rusové, kteří zde pásli po cenných kožešinách tuleňů a mořských vyder. Aby předešli koloniálním choutkám ruského cara, vybudovali Španělé mezi San Diegem a nynějším San Franciskem přes dvacetmisijních stanic s vojenskými posádkami a fakticky založili provincii AltaCalifornia. Jenže ani řetězec pevností nedokázal zastavit britské, francouzské aamerické obchodníky, kteří vesele obchodovali přímo pod hlavněmi děl, které takna ně nemohly mířit. Roku 1825 byla moc Španělů na západě amerického kontinentu zlomena a Kalifornie přešla do rukou Mexika. V těch se však ohřála jen dobřezna 1848, kdy po bleskové válce s Mexikem padla do klína rozpínavémuamerickému státu. Američané mohli být spokojeni. S Kalifornií získali i Texas aNové Mexiko – dohromady téměř čtyři miliony čtverečních kilometrů půdy a k tomu tichomořské přístavy San Diego, Monterey a San Francisco.

Zlatý sen

Mezitím se vúpatí pohoří Sierra Nevada u řeky American River zrodil sen o Zlatém státu – Golden State. Tesař z Pensylvánie James Marshall zde v lednu 1848 při běžné údržbě malé vodní pily objevil zlaté valouny. Zprávy o nálezech byly tak fantastické, že jim zpočátku nikdo nevěřil. Šílenstvízačalo, až když vykutálený trhovec Sam Brannan běžel ulicemi San Franciska slahví zlatého prachu a řval: „zlato, zlato u Americké řeky“. Brannan předtím veměstě a okolí skoupil lopaty, pánve a sekyry a pak je prodával stisícinásobnými zisky. Muž, který nevytěžil jedinou unci zlata, se později stal nejbohatším mužem Kalifornie. „Štěstí leží na zemi a je ho tolik jako bláta naulicích,“ psal The New York Tribune. Noviny měly pravdu, neboť zlato leželo volně v potocích a říčkách nebo jen nehluboko pod povrchem. Zpočátku stačilo jen nepatrné úsilí a lidé se koupali v bohatství. Na to ovšem Amerika jenčekala. Zlatá horečka zachvátila zemi. Desítky tisíc lidí zamířily do Kalifornie po nově ustavené Oregonské stezce a na lodích přes Panamskou šíji. Za nimi kráčela železnice a průmysl. V horách mezitím rostly nové osady, které ovšem vedle horníků potřebovaly i kuchaře, hospodské, prostitutky, dopravce a řemeslníky. Krejčí Levi Strauss například zpevnil kapsy pracovních kalhot kovovými cvočky, aby se netrhaly pod vahou horniny. Tahle drobná inovace změnila vývoj americké i světové módy a udělala ze Strausse boháče. Podobných šťastlivců byly desítky, stovky. Měli jedno společné – vydělávali důvtipem, nikoli lopatou. Příliv dobrodruhů i obyčejných lidí nazápad neustal ani po vyčerpání zlatých zásob. Po kalifornském zlatu přišlo nevadské stříbro. Pak nálezy v Kolorádu a s koncem století úžasné objevy daleko na severu na řece Yukon. Každý chtěl být u toho. „Díky kalifornskému snu o zlaté příležitosti se Amerika ocitla v plném pohybu. Díky tomu je v Kalifornii Hollywood nebo třeba Silicon Valley (Křemíkové údolí),“ tvrdí historička Sylvia Sun-Minnicková.

 

Videa

Články